MANIPULACE S LIDMI vliv informací na člověka a na společnost je také diktatura a dokonce teror...

Totem v Kanadě

Manipulace s informacemi

Informace jsou v dnešním světě velmi žádaným zbožím. Už dlouho je známá myšlenka, že ten, kdo chce mít moc, potřebuje k tomu správné informace.

A naopak - ten, kdo disponuje informacemi, má určitou moc. „Rozsah, v jakém informace zasahují společnost i každého člověka, je tak značný, že vede až k ovládání lidí. 

Proto bývá vliv informací na člověka a na společnost označován jako diktatura a dokonce jako teror.“

S informacemi se tedy dá obchodovat, mohou se vyměňovat a hlavně, je možné s nimi manipulovat tak, aby sloužily k naplnění vlastních cílů. Pokud se o to snaží někdo, kdo disponuje současně i vlivem, může mít v některých případech jeho jednání opravdu negativní následky pro nás všechny.

Důvěra v média 

Informacím, které nám prezentují média, alespoň ta veřejnoprávní, obecně věříme. 

Získáváme z nich obraz o světě, který nás obklopuje, poznáváme v nich naše vlastní vzorce chování, je to část naší reality. 

Věřit médiím je prostě a jednoduše velmi snadné. 

Některým lidem stačí říct zaklínadlo „psali o tom v novinách“ či „říkali to v televizi“ a budou neochvějně přesvědčeni o pravdivosti psané či slyšené skutečnosti. Je faktem, že většina informací z médií se zakládá na pravdě, ale rozhodně dnes neplatí staré známé „co je psáno, to je dáno“. 

Je fakt, že velká část populace je schopna vnímat příchozí informace z médií dvěma zcela odlišnými způsoby. 

 Podle prvního modelu přijímáme informace zvenčí kriticky, přes určitý filtr, ale poté je doslovně absorbujeme. Dle druhého modelu neklademe přijímaným vjemům velký odpor, nicméně vše sdělené chápeme jako fantazii či zábavu. 

Nebezpečí toho, že v dnešní době dochází k tak častému zmatení žánrů, že riziko zmatení diváka je velké a může vést z tomu, že si poté nejsme jisti, jaký z dvou modelů percepce informací máme pro danou chvíli zvolit.

Dopřejte si dlouhý, kvalitní spánek. Jeho nedostatek vám rozhodně neprospěje...

Dívka a pes.... to je nápad!

Podzimní deprese mohou člověka nečekaně zasáhnout. Nemusí na ně však vůbec dojít. Můžete totiž pro sebe něco udělat již v okamžiku, kdy je poprvé začnete pociťovat. Existuje celá řada zcela přírodních způsobů, jak svému mozku dodat potřebný impuls.

Jistě vás nepřekvapí, že jedním z nejlepších způsobů, jak mozku dodat trochu pozitivní energie, je pohyb. Rozprouděte svou krev, dejte si do těla a uvidíte, že se poté budete po psychické stránce cítit lépe.

Nemusíte přitom nutně běhat maraton či lámat rekordy. Stačí i pořádná procházka na čerstvém vzduchu. Ideální je právě pohyb venku. Sluneční světlo má totiž na člověka pozitivní vliv a prokazatelně pomáhá zlepšit náladu. Jakmile proto trochu vysvitne, vyrazte ven, a nebo aspoň roztáhněte závěsy!
Důležité je také sledovat, co jíme. Vitamíny hrají důležitou roli. Vynechte polotovary a tučná a nezdravá jídla.
Nezapomínejte naopak na denní dávku ovoce a zeleniny. 

Pomohou vám také nenasycené mastné kyseliny, například omega-3. Ty mají pozitivní vliv na neurotransmitery (přenašeče) v mozku a jsou extrémně důležité pro správné fungování nervové soustavy.

Dopřejte si dlouhý, kvalitní spánek. Jeho nedostatek vás rozhodně oslabí!

JAK NA ODBĚRY KRVE V AMERICE. Můj pohled na svět, Americké zdravotnictví, Amerika

Postřehy ze života rekvalifikujícího se

Hair Style

pedagoga na zdravotníka

Dnes jsem strávila celý den ve škole (v roli studenta zdravotnického oboru). Už máme praxi. A celý den jsem vnímala tolik zdánlivě nepodstatných zážitků, které běžný člověk nevnímá, ale Čech si jich všimne. Ráno jsem si na sebe oblékla svůj zdravotnický oděv. Mám vínově červené plátěné zdravotnické kalhoty a top je černý s potisky barevných sov. Nemám žádný vztah k sovám, ale ten oděv se mi líbil, tak jsem si ho koupila. Zdravotní oděvy jsou hravé, vstřícné a potisky jsou veselé.

Na cestě do školy jsem se zastavila v Dunkin Donuts, kde jsem si nechala načepovat kávu, kterou jsem si vezla do školy. Při vstupu do Dunkin Donuts zrovna z obchodu vycházela nějaká paní s dětmi. Dala jsem jí přednost. Ona odmítla a ustoupila. Prohlásila, že zdravotníci mají přednost a kromě toho "máte na sobě sovy, které miluji", řekla mi s úsměvem. Výměna vzájemných úsměvů. Lehká mezilidská interakce, která hezky nastartovala můj den.

V obědové přestávce ve škole jsem si odskočila na oběd do mexické restaurace. Využívám toho, že moje škola je v hispánském městě, kde je na každém rohu nějaká jihoamerická restaurace s autentickými pokrmy. A mexická jídla miluju. V USA nikoho nezaskočí, že do restaurace příjde člověk v pracovním oděvu. Představuji si, jak v nějakém českém městě jdu do restaurace (nebo třeba do obchodu) ve svém zdravotnickém munduru. Lidé by mě nejspíš propichovali očima. A zdravotník v oděvu se sovami? Co je to za nejapný žert? Je snad Halloween? Zdravotník oděn v nějakém veselém oděvu? To je žert?

V restauraci, kam jsem šla na oběd, ke mně ihned přistoupili s hlubokým respektem a nabídli mi menu a promptní služby, protože vnímali, že spěchám zpátky do práce, když jsem evidentně zdravotník (ač žádný zdravotník zatím nejsem).

Na ulici se každý usměje a neznámého člověka pozdraví. Dostala jsem několik náhodných komplimentů za můj oděv. Dedukuju, že sovy jsou in.

A po obědě opět zpátky do školy. Opět nácvik sociálních dovedností, ale už však v praktické situaci. Přistoupit k pacientovi, kterému se chystám odebrat krev. Oslovím ho jménem a představim se mu svým jménem. Jmenuji se Jana a budu Vám odebírat krev. Už Vám někdy někdo odebíral krev? Máte nějakou negativní zkušenost? Máte strach nebo úzkost? Máte nějaké alergie? Máte alergii na latex? Máte preferenci paže, ze které Vám odeberu krev? Máte preferenci žíly, ze které Vám odeberu krev? Na každou otázku pacienta musím citlivě odpovědět. A pak pečlivě musím pacientovi vysvětlit každý úkon, který dělám. Teď Vám na paži dám turniket, abych viděla lépe žíly. Můžete, prosím, zatnout pěst? Děkuji. Už můžete uvolnit pěst. Ohmatám pacientovy žíly, vyhodnotím nejvhodnější žílu a nachystám si všechny pomůcky. Zkumavky, náplast, gázu a vybalím sterilně zabalenou motýlkovou jehlu k odběru krve. Vše před pacientem, aby viděl, že používám sterilní nástroje. Alkoholem mu potřu místo, kde bude vpich a počkám, až se alkohol vstřebá. A pak si nasadím rukavice. Pacientovi vysvětlím, že ucítí velmi lehké štípnutí po napíchnutí žíly, ale procedura nebude bolestivá. Po ukončení odběru krve, v místě vpichu, aplikuju jemný tlak a držím gázový tampón,který vstřebá potenciální zbytek krve. Po minutě, pacienta požádám, aby si ten gázový tampón sám držel, zatímco já bezpečně vyhodím všechny použité pomůcky do speciálního biohazard kontejnéru, Musím zabezpečit, že pacient má paži stále nataženou. Obrovská chyba by byla, kdyby pacient s paží pohnul, případně by ji ohnul v předloktí (hrozí vytvoření modřiny). Pak zkontroluji, zda místo vpichu nekrvácí a vždy aplikuji náplast. I když je vpich zcela zahojený a není žádná stopa po krvácení a pacient náplast nepotřebuje. Pochválím pacienta, že hezky spolupracoval, poděkuju mu a popřeju mu hezký den.

Po odběru krve pacient má možnost vyplnit dotazník, jak byl spokojen. Byl zdravotník citlivý? Představil se mu? Vysvětlil mu vše, co dělá? Respektoval jeho přání a strach? Oslovil ho jeho jménem? Byla procedura provedena správně? Cítil bolest? Využil by pacient služeb stejné laboratoře i v budoucnosti? Byl spokojen s přístupem zdravotníka? Pacient má možnost napsat i své připomínky, které slouží jako zpětná vazba laboratoři nebo zdravotnickému zařízení.

Mám za sebou prvních pět úspěšných odběrů krve a pět kreditů.Úspěšný odběr krve sestává z dvou komponentů. Jedním je dovednost napíchnout žílu a druhým je schopnost komunikace s pacientem. Kdo umí perfektně napíchnout žílu, ale neumí komunikovat s pacientem, nedostane kredit. Kdo umí perfektně komunikovat s pacientem, ale neumí napíchnout žílu, nedostane kredit. Kredit dostane jen ten, kdo umí obojí... A dává to smysl...

Jana Bradley sociální sítě

Žít v Česku. Svět se zbláznil. Hledá se dítě podle MUDr Radkina Honzáka a má sakra pravdu ten doktor! Čtěte a sdílejte, třeba si to i blbec přečte!

Hledá se dvouhlavé tele, tříhlavý pes a jednohlavé anomální dítě s vrozenými perverzními

Nevím co s tím...svět se zbláznil

autodestruktivními sklony a touhou po zničeném životě. České soudy mu pro splnění jeho přání připravují ideální podmínky, mají to už dokonale propracované, jen klienti jim chybějí. Vypisují proto následující konkurz:

Hledá se šestileté dítě, jehož maximálním dobrem a vrcholným zájmem bude, až nastoupí za půl roku do školy, mít dvě první třídy, jež budou od sebe vzdáleny 100 kilometrů a bude tak moci na začátku svého vzdělávacího programu poznávat dvě různé učitelky, dva různé způsoby výuky, dvoje nové spolužáky, dvoje „domácí zázemí“ a snad i dvojí typ zdravotní péče. A ještě si zacestovat. To vše poté, co žilo zatím pokojně na jedné adrese, kde prosperovalo.

Tohle dítě už existuje. Žilo spokojeně, ale teď se jeho šetrný a milý tatínek rozhodl, že ho to vyjde levněji a přestože pro něj a jeho styk s dítětem byla výhodná dohoda plněna, rozhodl se zažádat o střídavou péči a soud mu v první instanci vyhověl. To vše za existence dvou nemastných neslaných psycho-posudků.

Pokud se všichni odvolávají na to, že střídavá péče je v zájmu dítěte, chci obhájce tohoto tvrzení vyzvat, aby mi ukázali dítě, v jehož zájmu se takováto zvěrstva realizují.

Moc se mi líbí, že se věnujeme prasáctvím, která na dětech páchají norské úřady, zatímco větší prasáctví páchané doma necháváme bez povšimnutí, zájmu a jakékoliv reflexe. Jsme totiž vlastenci a nekálíme do vlastního hnízda. Šalamounův verdikt, rozseknout nemluvně na dvě půlky a dát každé straně jednu, ještě nebyl vylicitován, ale, jak říká básník, ta doba není daleka...

Soudce, byť by byl sebeneschopnější a sebeúplatnější, je ze zákona nesesaditelný a než se dočká nějakého korektivu, je dávno v penzi a má vystaráno. O tom, co si myslí o našem právním systému a jeho dopadu na společnost, se nedávno vyjádřila velmi pregnantně JUDr. Brožová. Nápravu to ale nepřinese. Dokonce ani když soudce po dvakrát nevezme v úvahu právní názor těch, kteří řešení kompetentně posuzovali a shledali nevhodným.

Na druhé straně kdejaký prezident se může na verdikt soudu vykašlat a nikdo s ním nehne, tahle matka, kdyby se zachovala podle jeho příkladu, bude mít zatracené problémy a dítě ještě větší.

Bývaly v pohádkách doby, kdy soudci používajíce zdravý rozum spravedlivě rozhodovali podle práva, nicméně ze stejného zdroje (například Chytrá horákyně) pocházejí zprávy o jejich podjatosti, ochotě vyhovět mocným a někdy přímo stupiditě. Navzdory těmto nepravostem, které se z pohádek přestěhovaly do každodenní reality a v postmoderní době nabyly obludných rozměrů, se těší tato skupina neobvyklé ochraně v naději, že se polepší. Když tak – jako soudce v této kauze – bude pracovat vedoucí oddělení jakékoliv firmy, bude to jeho poslední rozhodnutí ve funkci, i kdyby to byl šéfův synovec.

Obávám se ale, že to je hlas volajícího na poušti. Nakonec totiž může přijít zase nějaký Klaus, tenhle šlendrián požehnat a práci těch poctivých zesměšnit, znehodnotit a spravedlnost i právo poslat tam, kam běžně chodívá jenom klystýr.

Zdroj:sociální sítě a MUDr Radkin Honzák, Psychiatr, nar. 1939, stále aktivní v ambulantní a lůžkové péči. Jednoznačný příklon k psychosomatickému myšlení, tedy bio-psycho-socio-spirituální koncepci.

#Můj pohled na svět, Psychosomatická medicina, Radkin Honzák, Řešení problémů, Osobnostní patologie, Zákon, Cippolovy zákony stupidity, 

Můj pohled lékaře psychosomatika na svět. Žít je tak krásné! Hranice snesitelného a vratného se posouvá.

HNÍZDO

Sebevražední atentátníci v Iráku, Sýrii, Afghanistánu.
Daleko.
Tisíce mrtvých na Ukrajině.
Daleko.
 Stovky imigrantů, vylovených z moře italskou pobřežní stráží. Daleko. Masakr v Paříži a Bruselu.

Pořád daleko.

 Říká se tomu žabí syndrom. Když hodíte žábu do vařící vody, snaží se uniknout. Když teplotu zvyšujete pomalu, nechá se uvařit. Chováme se jako žáby. Zvykáme si na aroganci a lži politiků, drancování energetických zdrojů, na ničení životního prostředí, na násilí, na válku. Říkáme si, že ještě není nejhůř. Hranice snesitelného a vratného se přitom stále posouvá. Že už nejhůř je, že už jsme součástí násilí a války, zjistíme, až když je pozdě.  Osm zastřelených v Uherském Brodě už se nás týká. Mohli jsme to být my. Rozpoutala se vášnivá diskuze o profesionalitě a rychlosti policejního zákroku, o vybavení každého kraje pohotovostní zásahovou jednotkou, o selhání psychiatrie, o přístupu lékařů do centrálního registru zbraní. Politici se předhánějí v projevech soucitu, pokládají květiny, zapalují svíčky.
Všichni se shodují, že šlo o čin narušeného jedince, kterému nešlo zabránil.

Otázkou zůstává, proč se odhodlal k šílenému činu.   Pro stále větší počet lidí představuje život ve společnosti, založené na individualizmu, dravosti a nikdy nekončící spotřebě, tlak, kterému jen těžko vzdorují. Nezaměstnanost, existenční nejistota a sociální izolace jsou masivními stresory, jejichž bezprostředním důsledkem mohou být dva protichůdné stavy: deprese a úzkost nebo nepřátelství a agresivita. Vystresovaný člověk prožívá zátěžovou situaci sobě na úkor, vykazuje známky psychické lability a ve vypjatých situacích může reagovat zkratkovitě: vraždou, sebevraždou, asociálním nebo antisociálním chováním.
Většinová společnost takového člověka považuje za šíleného. Láme si hlavu nad příčinami jeho děsivého činu. Šílená je přitom sama většinová společnost, která ho svým chováním zahnala do kouta.

Lze se obávat, že tragédie v Uherském Brodě není zdaleka poslední. I mezi našimi politiky a spoluobčany je řada těch, kterým jsou blízké extrémní názory na soužití lidí odlišných kultur, barvy pleti, fyzických či duševních schopností, víry nebo vyznání.
 Psychopatů, kteří odvracejí pozornost od vlastní neschopnosti a bezradnosti k hledání vnějšího viníka. Ukazují na muslimy, Romy, imigranty, cizince. Volají po vyzbrojování, po větší kontrole, po omezování občanských svobod.
      Procházíme zásadní společenskou změnou. Její kořeny tkví v iluzi nekonečného ekonomického růstu. Na omezeném prostoru planety Země už není možný. Už není ani z čeho, ani kam růst. Tato skutečnost vyvolává globální nejistotu a napětí. Obrat je nevyhnutelný. Je jen na nás, zda proběhne vědomě a pokojně nebo živelně a násilně. Zda se necháme strhnout k vnější agresi, nebo zda budeme řešení hledat především v sobě, převezmeme zodpovědnost za svůj život, zdraví, mezilidské vztahy, společnost, životní prostředí. Pokud šílené honbě za vlastnictvím, mocí a spotřebou nevystavíme veto my, vystaví příroda veto nám.

 „Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na něj dívají, aniž by něco udělali“, napsal kdysi Albert Einstein. Je nejvyšší čas si jeho slova připomenout. Brod už je hodně blízko.

Poznámka. To je pohled lékaře psychosomatika na současný svět kolem nás!

Zdroj: MUDr Jan Hnízdil, sociální sítě!

Internista a rehabilitační lékař, autor či spoluautor publikací „Bolesti zad, mýty a realita“, „Jak vyrobit pacienta“, „Artróza v komplexním přístupu“, „Jak léčit nemoc šílené medicíny“, „Doping aneb zákulisí vrcholového sportu“, "Mým marodům" a dalších. Věnuje se komplexní, psychosomatické medicíně. Je členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro psychosomatiku.

Karel Kryl k nám hovoří ze svobodné Evropy

Daleko, daleko je země moje a moje děti

Proč je pro světovou bezpečnost potřebné Rusko ohrožující své sousedy agresivní politikou obklopit členskými zeměmi NATO?

Rassmusen NATO

Rusko je prý ohroženo expanzí NATO k jeho hranicím, říkají obhájci ruské anexe Krymu a agrese na východní Ukrajině, která o členství v NATO dosud nemohla ani snít. 

NATO je obranné uskupení demokratických zemi a nepředstavuje žádné ohrožení bezpečnosti sousedních zemí. Rusko bylo navíc přijímáno jako partnerská země s politickým vlivem na rozhodování NATO. Členství nějaké země v této organizaci však omezuje možnosti Ruska vnucovat jí svou vůli hrozbou síly. Pokud by se ovšem neodhodlalo vstoupit do otevřené války s mnohem silnějším protivníkem. Právě to je důvod, proč je pro světovou bezpečnost potřebné Rusko zastrašující a ohrožující své sousedy agresivní politikou obklopit členskými zeměmi NATO a proč se vážně uvažuje o přijetí Ukrajiny a dalších zemí.


Daniel Kroupa sociální sítě

Můj pohled na svět - Ďábel existuje v lidské duši jako rudé zlo!

Malaysia Boeing 777

Ďábel je sám člověk a jeho duše

Ďábel je jediná bytost, která touží po tom, aby si všichni mysleli, že neexistuje. 
A aby jeho pracovní činnost, totiž zlo, zůstala nepochopená a nedoceněná, jakoby ani žádné zlo vůbec nebylo. Když tak přemýšlím o zmatené diskusi kolem aktuálních tragédií a o značné dezorientaci lidí kolem sebe, tak musím říci, že se to celkem daří. Pavel Šafr

 Je tedy člověk zbarvený do ruda sám ďábel a zdroj zla. Je to škodná která se má hubit, tlumit a nelze ji zatím léčit (smazat, odstranit)....
Tady emoce nedoporučuji - odhodit strach a podpořit svobodu zdravé lidské duše bez patologie - to je cesta.
Ctít desatero je také směr - kdo jiný než víra v lidskou svobodu to řeší?

Vymanit se ze zlého dětství je cesta co vede ke zdravé duši.

Doktor je většinou lékař, advokát či doktor právník a rychlovka cedulka na dveřích. Nevíme u nás o lékařích, vědcích a dříčích medicíny. Jsou skromní slušní a udření vědou a výzkumem.

Lidi zvolí rádi mazané deprivanty toužící po moci
a penězích

Kdekdo se snaží titulovat sám sebe. Jak to dopadá potom si přiblížíme v souvislosti s aférou. Jak by to bylo snadné, přeběhnout chodbou fakulty, čichnout k atmosféře a být doktorem. Podivné tituly Dr. vidíme na dveřích některých škol, a známe podivné ... 

Rozhodnutí StranyDoktorem = titul RSDr. z doby nesvobody. Filutové v demokracii využívají dovedně mezery ve starých zákonech a právník (některý fikaný) jim na katedře umožní "být doktorem" Je to jen šikovný nepořádek, nebo chytré právnické nabourání mezery v zákoně? Proč utíkají lékaři do politiky? Je tam málo skutečných doktorů a hodně doktorů rychlovka cedulka taky doktor právník. Peníze už má, funkci taky...tak ještě ten titul jej udělá váženým člověkem.

Jaké doktorské tituly máme:

V lidové mluvě je slovo doktor používáno zejména ve významu lékař. Často však jde též o zkráceninu některého z akademických titulů:
PhDr. – Doktor filosofie
JUDr. – Doktor obojího práva
MUDr. – Doktor všeobecného lékařství
MVDr. – Doktor veterinárního lékařství, zvěrolékař
MDDr. – Doktor zubního lékařství ...nahrazeno za socialismu MUDr.
PharmDr. – Doktor farmacie
ThDr. – Doktor teologie
RNDr. – Doktor přírodních věd
PaedDr. – starší titul znamenající Doktor pedagogiky
RSDr. – starší titul znamenající Doktor sociálních věd vydávaný komunistickou stranou při absolvování Vysoké školy politické
RCDr. – starší titul znamenající Doktor obchodních věd (Doctor rerum commercialium)
Dr. – doktor
DrSc. – doktor věd
Ph.D. – Philosophiae Doctor
Th.D. – Theologiae Doctor

V medicíně je popularita jiná. Například Dr.House v seriálu je doktor představen jako hlava nadupaná informacemi a diagnostický počítač.

V medicině titul nelze ukrást a léčit. Vědu nelze (i přes občasné pokusy) ošidit okrást napodobit bez smíchu a frašky (to umí jen Vlasta Burian)

Nevíme u nás o lékařích, vědcích a dříčích medicíny. Jsou skromní slušní a udření vědou výzkumem prací publikováním, pro nemocné obětují se cele. Kde jsou? Proč je media nevyhledávají, neumí to, nebo je to malý bulvár? Je to nechutné jak hlupáci a jakoby zasloužilí jsou obtěžkáváni medailemi před odchodem z hradu monarchy a opravdoví hrdinové na to nečekají i umírají včas před zneuctěním nespravedlností volenou senilní strukturou nezralé demokracie.
Skandalizovat lékaře co se napije, media umí. To je jasné bulvární téma. Unavený lékař je také jen člověk a vyhoří, má slabou chvilku, ale je na očích, není uctíván, děkován tak si do něho, když je mu nejhůře kopnu. Že potřebuje podepřít v té bídě pro samé svoje i cizí závistivé oči nevidí hlupák člověk. Nevidí na svou špičku nosu, neboť se připravuje o kvalitní zdravotní péči (nezájem kvalitních studentů o medicinu, odchod do zahraničí atp)
 Lékaři se snad drží jen ve špičkových týmech z čirého fanatismu k medicínskému povolání.

My tupci si sledujme ty seriály z lékařského prostředí, naštěstí jsou občas poučné....všechno odveze rychlá, té se nadávat neodvážíme, nanejvýš nakopat doktory v opilosti, to by nám šlo a je nás tolik, že ty chytré doktory převezeme, my jim to ukážeme, my jsme ten svět a ne vědomosti a titul.

Připomeňme si jak to tedy je: Phaedrus, Bajky nám říká toto....

Učený člověk má vždy bohatství v sobě ....dodávám tedy, že mu ho nikdo nevezme, ani soused ani ideologie ani závist a ta umí zuřit!

Latinsky: Doctus in se semper divitias habet  (doctus v překladu učený)

Sdílejte prosím! Jsou lidi co umí číst a mají přirozenou inteligenci.......

Teorie stárnutí - demografie stáří. “Přestárlý je strom, který neplodí, slepice, která nenese, kráva, která nedojí, ale člověk může být jen dlouho živ!“

Originální fotografie z ostrova Korsika

Stárnutí je proces, kdy nastupují v jednotlivých orgánech na všech úrovních
specifické degenerativní, morfologické a funkční změny.

Jde o proces disociovaný, desintegrovaný a asynchronní. Rychlost stárnutí jedince je geneticky zakódovaná - předpokládá se multifaktoriální typ dědičnosti.
Maximální možná délka života u člověka, která by byla dosažitelná v ideálním prostředí, by se pohybovala kolem 110 až 120 let.

I.Stochastické teorie stárnutí: předpokládají, že děje spojené se stárnutím jsou náhodné a s věkem přibývá poruch selhání buněčného řízení
1.Teorie omylů a katastrof - dochází k nahromadění chyb v syntéze proteinů při jejich transkripci a translaci.
2.Teorie překřížení - dochází k přehození proteinů a dalších buněčných makromolekul.
3.Teorie opotřebení - předpokládá kumulativní poškození životně nenahraditelných částí organismu .Má vztah k poškození DNK během života.
4.Teorie volných radikálů - superoxidové radikály O2 mohou poškodit membránové proteiny, enzymy a DNK. Hladiny přirozeně se vyskytujícího antioxidantu superoxiddysmutázy u primátů dobře korelují s délkou života.
-
II. Nestochastické teorie:
1.Pacemekerova teorie (genetických hodin) - určité orgány nebo orgánové systémy (imunitní a neuroendokrinní systém zvláště hypothalammus) jsou považovány za geneticky naprogramovaný pacemaker na určitou dobu života.
2.Genetická teorie - délka života je pozoruhodně specifická pro každý živočišný druh.
• U lidí se předpokládá uplatnění vlivu genetických faktorů na dobu dožití asi 35%,
zbývajících 65% je významně ovlivněno zejména faktory zevního prostředí a životního
stylu, které jsou individuálně jedinečné a neopakovatelné.
• Stárnutí je neodvratný fysiologický děj, který je vlastně cestou do stáří, jež je poslední
ontogenetickou periodou lidského života. Neboli jak říká klasik: “Stáří není nic příjemného, ale je to jediný způsob, jak se dožít vyššího věku“!
Obvykle rozlišujeme:
1.Stáří kalendářní - je jednoznačně vymezitelné, ale nepostihuje individuální rozdíly
-45-59 – věk střední
-60-74 – časné stáří
-75-89 – vlastní stáří
-90 a více – dlouhověkost. Nevhodný termín“přestárlý“- prof.Vondráček říkával:
“Přestárlý je strom, který neplodí, slepice, která nenese, kráva, která nedojí, ale člověk
může být jen dlouho živ!“
2.Stáří sociální - postihuje proměnu sociálních rolí a potřeb, životního stylu i ekonomického zajištění. Za počátek sociálního stáří je obvykle považováno pensionování.
3.Stáří biologické - je označení pro konkrétní míru involučních změn daného jedince—“mladí starci a staří mladíci“.
Demografie stáří - studuje podíl seniorů ve společnosti, jejich věkové složení, vývoj a prognozu s přihlédnutím k ostatním faktorům. Podíl osob nad 60 let a více v r. 1998 18%, prognoza pro rok 2025 je 27%.

Průměrný věk žen 78 let, mužů 72 let. Dle statistik je tedy evidentní geriatrizace a feminisace společnosti.

#“Přestárlý je strom, který neplodí, slepice, která nenese, kráva, která nedojí, ale člověk
může být jen dlouho živ!“

Můj pohled na svět. Americký sen!

Good Morning Amerika!

Americký sen:

"Americký sen. Možná. Země je to ovšem velká a krásná. 

Bílí bojovali s indiány a obsadili území Ameriky. Fakt je, že ač mnozí přihlouplí jedinci ze staré Evropy to nechtějí vidět, dokázala se tato svobodná země sjednotit ve Spojené státy americké.

Evropa jako sjednocená úprava je na začátku. Prozatím experimentuje a má euro měnu. Zapšklí tzv. euroskeptici se šikovně zviditelňují.
Češi jsou někteří velcí chytráci a nemakačenkové, nabrat si peníze ze státních to umí dobře. 

Toto nejsou symptomy svobodné země a i prostí obyvatelé Česka to dobře ví."


Přečtěte si   více o americkém snu....tady!

ČESKÝ PORTÁL: Můj pohled na svět o tom co se kolem nás děje. Tak si přece klikněte, informace jsou od toho, aby se sdílely!

Nic nového pod sluncem - blondýnka u moře

ČESKÝ PORTÁL: Můj pohled na svět o tom co se kolem nás děje:

"Internet skutečně dělá z lidí hlupáky (obrazně řečeno) Podnikaví lidé a podvodníci ví své. Hlupáci existují co svět světem stojí. A dá to toho dobře využít.
Zejména na sociálních webech, jako je Facebook!


Světe div se.! A opět se div. Nihil novi sub sole! Nic nového pod sluncem. Prozíravé, živit se tím. Chytře. Šikovně. Chytlavou sugestivní nabídkou...po provedení úkonu nedostanete nic.
NIC.
Ani to nepoznáte, když jste blbí a je vám to možná jedno. Nezapálí vám to. Neškrtne. Ani jako sirka. Malým plamínkem.

Chtěl jsem pár screenshotů fotografií sem dát. Nedám. Škoda práce.

 Pokračování textu: Tak si přece klikněte, informace jsou od toho, aby se sdílely!!

Stejně to nedojde na správnou adresu."

Základní pudy a instinkty člověka podporují uchování života i jeho funkcí. Jídlo jako analgetikum a jak dobré jídlo připravit?

Grilování - potěšení gurmánů...

Základní instinkty člověka a uchování životních funkcí:

Hladovění a podvýživa
pokud přímo nebojuje člověk o život, potom bílkovinná deficience vede k atrofii svalstva a jelikož srdce je také sval - vede k postupné smrti selháním srdce při atrofii i dalších orgánů. Jíst je důležité pro přežití a je provázeno uspokojením a euforií tak silně skoro jako uspokojení pudu rozmnožovacího nebo to nazvěme třeba sex.

Instinkt (z lat. instinguo, pobídnout, podnítit)
může znamenat: stereotypní, nutkavé a přitom účelné chování, které není výsledkem učení ani zkušenosti;
schopnost tušit věci, které nejsou smysly poznatelné, například hrozící nebezpečí.

Účelné chování, často vyvolané určitým podnětem, kterému se ani mladý živočich nemusí učit, nýbrž provede je hned napoprvé téměř dokonale a pak už vždycky stejně, přitahovalo pozornost člověka. Způsob, jak pavouk tká síť nebo jak včely budují plásty zároveň vyvolával hluboký obdiv nad účelností přírody. Pojem instinktu tak vyjadřoval jednak jistý automatismus, jednak jistotu a dokonalost daného chování a užíval se metaforicky i pro více méně automatické, nikoli promyšlené jednání člověka.
V počátcích experimentální psychologie a etologie se zdálo, že se dobře hodí i pro popis lidského jednání, pokud je spíše nutkavé, automatické a stereotypní.
Tento rys neodolatelného nutkání či puzení vyjadřuje české slovo pud, které použil Sigmund Freud pro popis nevědomých motivačních „energií“ člověka. Neměl tím však na mysli jednotlivé instinktivní reakce a pohyby, nýbrž celkové tlaky, jimž je člověk ve společnosti běžně vystavován.
Freud mluvil například o „pudu k životu“ a „pudu k smrti“, o „principu reality“ a „principu slasti“ t.j. rozmnožovací pud.

S pojmem instinktu pracoval ještě rakouský etolog Konrad Lorenz, který jím rozuměl „spontánní systém chování dostatečně jednotný na to, aby si zasloužil pojmenování.“ V polovině 20. století se však ukázalo, že jakmile se pojem instinktu pokusíme přesněji definovat, lidské chování taková definice nevystihuje. Tak pro instinktivní chování živočichů je často typické, že mu nemohou odolat, že je nedokáží potlačit, což u člověka nastává jen zcela výjimečně (např. neodolatelné mrknutí oka, když se před ním náhle objeví překážka). Což je ovšem chybné, protože to je reflex!

Naopak německý antropolog Arnold Gehlen poukázal na to, jak je systém instinktů u člověka oslaben a hlavně podřízen – až na nečetné výjimky – vědomému rozhodování; člověk je tak podle něho „bytost s nedostatkem“ (Mangelwesen), která se účelné způsoby jednání v určitém prostředí musí buďto učit, anebo si je hledat sama. Tím je zároveň dána téměř univerzální schopnost člověka přizpůsobit se různému prostředí.
Vzhledem k potížím při definování nakonec psychologové i etologové pojem instinktu opustili a používají raději označení vrozené chování, vrozený vzorec chování. (Toto praví nepřesně wikipedie)

Uspokojování základních potřeb člověka, které poskytuje jídlo či pití, může fungovat jako přirozené analgetikum. Ačkoliv zatím studie prováděli na zvířatech, jsou přesvědčeni, že u lidí funguje stejný mechanismus. Dr. Peggy Masonová z Chicago University zjistila, že krysy méně trápí bolest, pokud je jim podán kousek čokolády nebo něco k pití.

 ...uspokojením a euforií skoro jako uspokojení pudu rozmnožovacího

"Je to velmi silný efekt a nejde tu jen o hlad nebo žízeň," vysvětlují někteří lékaři. "Když před sebou máte jídlo a můžete se k němu jednoduše dostat, jen máloco vás přinutí, abyste přestali jíst."

*** Již dřívější studie ukázaly, že jídlo může tlumit bolest - už dříve vědci u University of Cincinatti zjistili, že sladké potraviny a nápoje snižují hladinu potenciálně škodlivého hormonu glukokortikoidu, který mozek produkuje, pokud jsme ve stresu.

Tato nová studie je průkopnická. Prokázala totiž , že tento efekt funguje, i když daný živočich nemá hlad.

*** Dobré jídlo, je dobré jídlo a nejíst jak slyšíme ty různé diety - to je záhuba organizmu.

Grilování může velmi výrazně ovlivnit biologickou hodnotu pokrmu. 

Ačkoli není gril na uhlí zrovna ideální, dbejte alespoň na to, aby plameny nedosahovaly až na maso. Vždy maso upravujte v alobalu. Zabráníte tím skapávání tekutiny do žhavého uhlí a vzniku kouře s mnoha zdraví škodlivými látkami.
Maso byste rozhodně neměli spálit - obsahuje pak hodně karcinogenů. Na druhou stranu je ale důležité, aby bylo dostatečně tepelně zpracované. Jinak může být kontaminováno bakteriemi a parazity. Grilované maso proto musí mít uprostřed teplotu alespoň 72°C. Příprava by měla trvat minimálně 10 minut. Kuřecí křidélka ale propékejte 20 až 30 minut, vepřové 8 až 15 minut.
Propečenost masa se často zkouší pomocí vidličky. Jestliže ale maso často propícháváme, dochází ke ztrátě masové šťávy a maso je pak spíše vysušené. U větších kousků je sice vhodné použít vidličku, ale nikoli na propíchnutí, ale tak, že ji podélně přitlačíme na maso. Z dostatečně upraveného masa by neměla vytékat narůžovělá šťáva.
Je dobré také myslet na to, že používání čerstvých surovin - například marinády, snižuje riziko bakteriální kontaminace. Předpřipravené marinované maso se má uchovávat při teplotě do 4 °C.

Ke grilování je vhodné maso méně tučné, křehké, tedy z mladého zvířete, nejlépe naporcované na plátky. Připravovat větší, kompaktnější kusy masa, například celé kuře nebo vepřovou kýtu, už vyžaduje určitou dávku zkušenosti.
Kuřecí maso by mělo být bez kosti. Prsa opékejte i s kůží, aby maso zůstalo šťavnaté. U vepřového se vyhněte kouskům masa s kostí - dlouho se propékají a bývají pak vysušené. Hovězí musí být kvalitní, minutkové a nejlepší je marinované. Vepřové i hovězí ale na rozdíl od kuřecího masa nemusí být úplně propečené, čímž zůstane šťavnaté.
Grilovat můžete také jehněčí nebo ryby, z nichž se ke grilování nejvíce hodí losos, pstruh, makrela, nebo kapr. Tuňák je na grilování příliš suchý. Ryby pak můžete opékat celé nebo naporcované na steaky, vždy ale s kůží. Maso se tak nepřipeče ani nevysuší. Grilovat můžete také různé mořské živočichy, třeba krevety.

Pozn. autora: Vhodnější bude lékařské (odborné) zpracování tématu, více čtěte na webu

MEDICINA.


Tématu je nutné se věnovat - údaje Wikipedie jsou zavádějící a pouze obecné (neúplné i chybné) jak se tam můžete sami přesvědčit.

Blogeři na aktualne.cz nejsou sociální sítě ale soubor význačných úvah a podnětná diskuze VIP

A je ryba venku z vody....a to není žádné teplo,
 jak by se zdálo (kontrast oblečení)

Jsou to záplavy úvah, snaha se zviditelnit - autorů, blogerů a politologů, nebo důležité a podnětné diskuze?.

Bloggeři na aktualne.cz nejsou sociální sítě (Facebook, Twitter etc.)
Jaký je vliv blogerů na společnost a vývoj demokracie v malém evropském Česku. Nástin a úvaha prof. Švejnara.

Že je blog aktualne.cz dobrý o tom není pochyb. Diskutující jsou zkušení lidé, co už něco o světě ví a odpoví na každý úspěšný i neúspěšný pokus VIP blogerů. Někdo umí říci nejen názor, ale umí i napsat úvahu, návrh řešení. My to čteme mezi erotikou, bulvárem a vulgarismy jako pozitivní svět v tom marastu publikace novin i netu. Někteří blogeři i diskutujícím odpoví online pod svým článkem, to považuji za dobré, alespoň mají úctu k ohlasům ad hoc i ad hominem (k jednotlivci, člověku v diskuzi pod blogem) S úctou a vysvětlením nejasnosti, pochopením problému...
Co k tomu prof. Švejnar na diskusním klubu?

Obecné moudro pro naše diskuze blogerské:
CUM PRINCIPIA NEGANTE NON EST DISPUTANDUM
S člověkem odmítajícím základní východiska nelze diskutovat.

Fotografie ukazuje rozdílné pojetí rybářů a teplého počasí...a i ryba je chycená!