Teorie stárnutí - demografie stáří. “Přestárlý je strom, který neplodí, slepice, která nenese, kráva, která nedojí, ale člověk může být jen dlouho živ!“

Originální fotografie z ostrova Korsika

Stárnutí je proces, kdy nastupují v jednotlivých orgánech na všech úrovních
specifické degenerativní, morfologické a funkční změny.

Jde o proces disociovaný, desintegrovaný a asynchronní. Rychlost stárnutí jedince je geneticky zakódovaná - předpokládá se multifaktoriální typ dědičnosti.
Maximální možná délka života u člověka, která by byla dosažitelná v ideálním prostředí, by se pohybovala kolem 110 až 120 let.

I.Stochastické teorie stárnutí: předpokládají, že děje spojené se stárnutím jsou náhodné a s věkem přibývá poruch selhání buněčného řízení
1.Teorie omylů a katastrof - dochází k nahromadění chyb v syntéze proteinů při jejich transkripci a translaci.
2.Teorie překřížení - dochází k přehození proteinů a dalších buněčných makromolekul.
3.Teorie opotřebení - předpokládá kumulativní poškození životně nenahraditelných částí organismu .Má vztah k poškození DNK během života.
4.Teorie volných radikálů - superoxidové radikály O2 mohou poškodit membránové proteiny, enzymy a DNK. Hladiny přirozeně se vyskytujícího antioxidantu superoxiddysmutázy u primátů dobře korelují s délkou života.
-
II. Nestochastické teorie:
1.Pacemekerova teorie (genetických hodin) - určité orgány nebo orgánové systémy (imunitní a neuroendokrinní systém zvláště hypothalammus) jsou považovány za geneticky naprogramovaný pacemaker na určitou dobu života.
2.Genetická teorie - délka života je pozoruhodně specifická pro každý živočišný druh.
• U lidí se předpokládá uplatnění vlivu genetických faktorů na dobu dožití asi 35%,
zbývajících 65% je významně ovlivněno zejména faktory zevního prostředí a životního
stylu, které jsou individuálně jedinečné a neopakovatelné.
• Stárnutí je neodvratný fysiologický děj, který je vlastně cestou do stáří, jež je poslední
ontogenetickou periodou lidského života. Neboli jak říká klasik: “Stáří není nic příjemného, ale je to jediný způsob, jak se dožít vyššího věku“!
Obvykle rozlišujeme:
1.Stáří kalendářní - je jednoznačně vymezitelné, ale nepostihuje individuální rozdíly
-45-59 – věk střední
-60-74 – časné stáří
-75-89 – vlastní stáří
-90 a více – dlouhověkost. Nevhodný termín“přestárlý“- prof.Vondráček říkával:
“Přestárlý je strom, který neplodí, slepice, která nenese, kráva, která nedojí, ale člověk
může být jen dlouho živ!“
2.Stáří sociální - postihuje proměnu sociálních rolí a potřeb, životního stylu i ekonomického zajištění. Za počátek sociálního stáří je obvykle považováno pensionování.
3.Stáří biologické - je označení pro konkrétní míru involučních změn daného jedince—“mladí starci a staří mladíci“.
Demografie stáří - studuje podíl seniorů ve společnosti, jejich věkové složení, vývoj a prognozu s přihlédnutím k ostatním faktorům. Podíl osob nad 60 let a více v r. 1998 18%, prognoza pro rok 2025 je 27%.

Průměrný věk žen 78 let, mužů 72 let. Dle statistik je tedy evidentní geriatrizace a feminisace společnosti.

#“Přestárlý je strom, který neplodí, slepice, která nenese, kráva, která nedojí, ale člověk
může být jen dlouho živ!“