Na lavičce |
je klinický syndrom charakterizovaný poklesem intelektu a dalších kognitivních funkcí, které ve svém důsledku vedou k tomu, že pacient není schopen zvládat běžné každodenní aktivity.
Dochází postupně ke zhoršování všech vyšších korových funkcí jako je paměť, myšlení, orientace, vnímání, řeč, chování, integrita, osobnost a mnoho dalších. Demence jako taková tvoří heterogenní skupinu ve stáří nejčastějších psychických poruch. Svou podstatou jsou demence převážně organická mozková onemocnění, u kterých dochází k atrofii mozku na podkladě degenerativním, cévním, traumatickém, případně jiném. Jsou obecně spojeny se zvýšeným risikem mortality a vzniku potřeby ústavní péče.
Klasifikace demencí (dle lokalisace hlavních změn):
a) kortikální -AD, kort. forma vaskulární D, Pickova nemoc,
b) subkortikální-Parkinsonova nemoc, Huntingtonova chorea, tox.-metab. a u deprese.
c) smíšené demence-většina vaskulárních.
Moderní dělení demencí se snaží postihnout aktuálnost a význam a v zásadě je strukturuje do
dvou hlavních skupin, a sice na alzheimerovské a nealzheimerovské demence.
ALZHEIMEROVA DEMENCE
Je nejčastěji se vyskytující demencí vůbec, připadá na ni 50-60% všech demencí. Dalších 10-15%
pak připadá na smíšený typ, tj. v koexistenci AD a multiinfarktové demence. U žen se vyskytuje 2x častěji. U obyvatel USA nad 65 roků figuruje ve statistikách příčin smrti na 4. až 5. místě. V zásadě může jít o 2 typy:
a) familiární formu AD - dříve označovanou jako presenilní. Je poměrně vzácná a bývají zde
nalézány změny chromozomů 14, 19, 21. Přepokládá se autozomálně dominantní dědičnost.
b) senilní formu AD - postihuje zejména starší osoby a má na svědomí více než 80%
nemocných s AD. Etiologie není dosud zcela objasněna a předpokládají se multifaktoriální vlivy.
Základní vlastností AD je její pomalá až plíživá, trvalá a nevratná progrese. Doba přežití od
stanovení diagnosy činí průměrně 7 let, s krajním rozmezím 2 až 20 roků. AD přitom výrazně
snižuje obranyschopnost, takže pacienti umírají obvykle na interkurentní choroby. Lze dělit
na fáze:
a) časná fáze (lehká demence) - plíživý začátek, nemocný si handicap uvědomuje a snaží se jej
před okolím tajit. Objevují se poruchy novopaměti, neschopnost se učit, pamatovat si informace, jazykové problémy (komolení slov), výkyvy nálady a změny osobnosti. Klesá schopnost abstraktního myšlení a postupně se stává obtížným zvládání úkolů běžného života.
b) v intermediární fázi (středně těžká demence) - dochází k významnému prohloubení problémů časné fáze. Těžká porucha paměti, nemocný není schopen se o sebe postarat, vyžaduje stále větší péči i při běžných úkonech (hygiena, jídlo). Vnímání času a prostoru je zcela ztraceno. Bloudí po okolí, není schopen se zorientovat ani ve vlastním bytě, někdy je neklidný až agresivní. Sociabilita je zcela ztracena.
c) v terminální fázi (těžká demence) - dochází k úplnému rozkladu osobnosti nemocného a ten
se stává zcela závislým na okolí. Je imobilní, kompletně inkontinentní a neschopen jakékoliv
aktivity. Paměť i řeč jsou zcela ztraceny, mívá i polykací obtíže (v důsledku pseudobulbárního
postižení). Je ohrožen imobilizačním sy s dekubity, malnutricí, zhroucením obranyschopnosti
a z toho pramenící uro-respi-infekty až septickými komplikacemi.
NEALZHEIMEROVSKÉ DEMENCE
Vaskulární demence: tvoří 10 až 20% všech demencí, dříve označované jako ATS.
a) multiinfarktová demence (převážně korová) - je důsledkem recidivujících MCP,
b) subkortikální ATS encefalopathie-iktové ložisko v podkoří je provázeno neurologickou
ložiskovou symptomatologií,
c) Biswangerova nemoc - má typický CT obraz periventrikulárního projasnění.
Obecně platí o vaskulárních demencích, že se mohou prezentovat podobně v kognitivní oblasti
jako AD. Na rozdíl ale u nich dochází ke změnám obvykle náhle a nemusí nutně progredovat.
Pokud dojde ke zhoršení, děje se tak obvykle skokem. Na rozdíl od AD je často provází ložiskový neurologický nález. Postižení intelektu je obvykle menší a není tak difusní. V dg je jednoduchou pomůckou Hachinského ischemické skóre.
Sekundární symptomatické demence.
Jsou zastoupeny 5-20% mezi všemi demencemi:
a) metabolicko - toxické příčiny - chron. hypoxie u KV chorob, metab. změny u renálních a
jaterních onemocnění, opakované hypoglykémie, deficit vitaminu B 12, léky, alkohol, jedy,
drogy.
b) ze strukturálních změn mozku-Parkinson, Huntington, Pick, posttraumatická demence
(boxeři), tumory, subdurální hematom.
c) infekční důvody - progresivní paralysa, AIDS, Creuzfeld - Jacobs, ev. další.
Farmakotherapie demencí.
Antiagregantia - kyselina acetilsalicylová(ANP), se podává u demencí dlouhodobě.
Vasodilatantia a rheologica - Trental, Enelbin, Cavinton.
Nepřímé blokátory Ca kanálů - Stugeron, Sibelium, Nimotyp.
Nootropika - Piracetam, Enerbol.
Dyhydrované námelové alkaloidy - Ersilan
Inhibitor aminooxidáz u AD zvyšuje obsah neurotransmiteru v interneuronální štěrbině - Jumex.
Kognitiva (cholinomimetika) - inhibitory acetylcholinmesterázy - Exelon, Aricept, Ebixa.
Závěr: „Šťastný člověk,který se dožije své senilní demence“.
Zdroj: Gerontologie a Medicina