Zdravotnická záchranná služba

V situacích, kdy je ohrožen život, je zásadním krokem při poskytování první pomoci také zavolání rychlé záchranné služby.

Zdravotnická záchranná služba Praha

 Je-li to možné, volejte přímo bezplatnou linku 155.

Jak je uvedeno v úvodní reportáži, volání na mezinárodní linku 112 může podle záchranářů zdržovat. Provozují ji totiž hasiči, kteří pak musejí volajícího přepojit stejně na záchranáře. Ti se pak ptají opět na stejné věci.

Přesto se samozřejmě nebojte v nouzi linku 112, která je také bezplatná, vytočit. Někdy to je dokonce jediná možnost. Je sice vhodné využívat ji především v případě cizinců nebo na zahraniční dovolené v rámci EU, pomoci se přes ni dovoláte i tehdy, pokud nemáte kredit v mobilu, je zamčená klávesnice nebo v něm dokonce není ani SIM karta.

Může se také stát, že si ve stresovém okamžiku nebudete moci vzpomenout na národní linku, případně si nebudete jisti, na jakou z nich byste zavolat měli. Pak také vytočte 112.

Nicméně obecně platí, že: „Pokud si kdykoliv volající není jistý a jedná se o jakýkoliv zdravotní problém, tak je vždycky výhodnější zvolit číslo 155,“ říká mluvčí pražské záchranky Jana Poštová.


Zdroj: sociální sítě a iPrima, Sanitka Mercedes Veteran

Sanitní vozy nevyjíždějí například k běžným virovým či bakteriálním onemocněním (viróza, chřipka, angína a podobně) a dalším běžným nemocem, které mají v kompetenci praktičtí lékaři.

 Ani při dlouhodobě trvajících obtížích bez neobvyklého náhlého zhoršení byste záchranku volat neměli.

Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých.

Cesty na internetu

...spěchejme pomalu...Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.

Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra.

Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.

Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!

Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.

Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho!

To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.

Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!

*Pěkný den a zpomalte, žijete jen jednou a velmi krátce!*

Kodex a netiketa na internetu. V internetovém světě bychom se měli chovat podobně jako ve světě reálném, tedy jako civilizovaní lidé. Za tím účelem existuje netiketa, pravidla slušného chování na Internetu.

Chovej se přátelsky slušně a pozitivně

Poznámka k debatě o přátelství na facebooku a netu vůbec. Netiketa je etiketa (pravidla slušného chování) na internetu.

Pravidelně se na Facebooku vyvalí názory, co se snaží zpochybnit pozitivní vztahy člověka, přitom víme, že tam existují přátelské vazby silné a to i láska.

Člověk je stejný, ať chodí po ulici, nebo sedí u počítače je to pořád ten samý výběr různých existencí, patologií a osobnostních poruch...ale u počítače se někteří cítí anonymní..proto je tu staré desatero etikety na netu! Co tu vybleješ si servery pamatují trvale, na rozdíl od opilce ráno. 

Jsou tu skvělí a čistí lidé, osobnosti, a jsou tu i psychopatické osobnosti. Z této komunikace vychází také mnoho dobrých kontaktů, záleží na samých lidech. Internet toho kdo chce především učí...je plný informací pozitivních i negativních. Veškeré lidské vlastnosti se tu prezentují, tak jako v běžném životě. Paměť internetu je větší a trvalá, každé špatné vyjádření, dokonce slovo co uletí vyhledávače najdou uloženy.
 Jaká je diagnostika...o tom píšu, je snažší než v běžném životě, tady se odhalí i skryté vady charakteru znalému uživateli co si dovede přeložit pár ujetých slov textu. Spolehni se na vlastní dobré vlohy a chovej se přátelsky slušně a pozitivně.Tak praví desatero počítačové netikety.

Zadejte si do vyhledávače slovo netiketa sami. Nebo na vysvětlení čtěte:

Netiketa je sbírka pravidel a zásad, která by se měla dodržovat v internetovém světě. Slovo netiketa je odvozeno z anglického net (= síť; častá zkratka pro internet) a slova etiketa.
Mnoho lidí si myslí, že při vstupu do internetového světa mají naprostou anonymitu. Což je velký omyl – téměř vždycky se dá pomocí různých metod internetový uživatel vystopovat. Většina uživatelů si to neuvědomuje, takže permanentně vstupuje do nebezpečí tím, že na chatech nebo diskuzích ostatní uživatele urážejí, vysmívají se jim nebo se o nich vyjadřují vulgárně. Z těchto konfliktů pak vznikají tzv. flame war, které mnohdy přerostou v osobní hackerské spory, ohrožující počítače všech účastníků.
Je třeba si uvědomit, že v internetovém světě bychom se měli chovat podobně jako ve světě reálném, tedy jako civilizovaní lidé. Za tím účelem existuje netiketa, pravidla slušného chování na Internetu.   

1. Nezapomínejte, že na druhém konci jsou lidé a ne počítač. To, co napíšete do počítače, byste možná dotyčnému nikdy neřekli do očí.
2. Dodržujte obvyklá pravidla slušnosti normálního života. Co je nevhodné v obvyklém životě, je samozřejmě nevhodné i na internetu.
3. Zjistěte si taktně, s kým mluvíte. Internet je přístupný lidem z celého světa, a v každé zemi platí jiná morálka. Co je dovolené na americkém chatu, nemusí být dovolené na arabském, a to platí o všech podobných skupinách. Politika, náboženství a podobné problémy by proto měly být diskutovány s maximálním taktem a v mezích slušnosti.
4. Berte ohled na druhé. Ne každý má tak dobré internetové připojení jako vy. Někteří se připojují z domu přes vytáčené připojení a draze za to platí. Neposílejte proto zbytečně velké e-mailové zprávy a posíláte-li přílohy, komprimujte je. Při posílání velkých obrázků např. na diskusní server využívejte funkci náhledu obrázku.
5. Je vhodné psát s diakritikou. Vyvarujete se tak nedorozumění. Nekomolte rodnou řeč. Toto je obzvlášť důležité, protože se jinak dopustíte faux-pas. Pokud jste z nějakého důvodu nuceni psát bez diakritiky, snažte se používat správný pravopis. Nebuďte grobián, nezveřejňujte nepravdivé, nebo i pravdivé, ale choulostivé informace.
6. Pomáhejte v diskuzích. Pokud má někdo v diskuzi nějaký problém, odpovězte mu, pokud znáte odpověď. Někdo jiný zase pomůže vám. Platí zásada: „Napřed poslouchej, pak piš.“
7. Respektujte soukromí jiných. Pokud vám omylem přišla zpráva, která vám nepatří, je vhodné ji smazat a taktně upozornit odesilatele na jeho chybu.
8. Nezneužívejte svou moc či své vědomosti. Pokud jste správce serveru, máte sice přístup k poště ostatních, ale nemusíte ji neustále kontrolovat jenom tak z nudy, a pokud umíte hackovat, nemusíte to pořád zkoušet.
9. Odpouštějte ostatním chyby. I vy je děláte. Nevysmívejte se jim a nenadávejte za ně.
10. Nešiřte hoaxy. Zahlcují internet. Pokud vám přijde hoax, zdvořile upozorněte jeho odesilatele, že takové jednání je nevhodné.
11. Nerozesílejte spam a reklamu.
12. Neporušujte autorská práva.
 
Ze všeho nejhorší na netu je ovšem ta lidská hloupost (stupidita) Co a jak a proč toto existuje na světě najdete hledáním vpravo nahoře na stránce případně z odkazu   zde. 
Skupinová hloupost vysvětlení je    tady.