O Ivetě jako české Marylin Monroe

Někoho život vede jiného vleče...první láska
a kouzelná fotografie

Asi teda taky napíšu status o Ivetě. Nedá mi to

Ráno jsme s přítelem probírali náš život, náš těžký život, naše trpkosti (měli jsem na to výjimečně čas, protože mám chřipku a vzala jsem si na ní dovolenou), šli jsme na detail, jak nám osud hází klacky pod nohy a také jsme řešili naši finanční situaci, která ani teď, ani v dlouhodobé perspektivě nepřináší žádné jásavé vyhlídky (nedoplatek za služby osmička a to ještě nepřišel plyn)...

Přítel si pak povzdechnul a řek, ještě že nebydlíme dvě stě metrů od nějaký železniční trati...jo, Iveta. Jsme na tom líp. K vlaku daleko. Ale abych zaujala nějakej osobní postoj k Ivetě. Je mi jí líto stejně jako všech mejch kamarádů nebo lidí, který jsem znala a který se uchlastali. Drogy a chlast většinou takhle před padesátkou ty lidi prostě složí do hrobu. Je to prostě tak. Smutný to je, ale možná měla větší šanci než kdokoliv jinej se z toho vylízat. Tak nakonec Artur neskončil v diagnosťáku, ale u Štajdla. Nějaký zázemí měla. To je prostě osud. No a jestli jí Rychtář bil nebo nebil. Určitě je to zmetek, už jen, že chce 17 letýmu dítěti vypravit mediální pohřeb jeho matky, kde ho budou všichni očumovat jako cvičenou opici, o tom žádná. Ale jestli jí týral nebo netýral, tak všichni psychiatři asi vědí, že tyhle magoři nevnímají realitu úplně objektivně. A ty její projevy byly podle mě vždycky projevy nemocnýho člověka, trochu psychotický? Dojemný to je.

Byla v ní taková bezradnost a bezbrannost a byla hezká a měla hezkej úsměv, prostě je to naše Marilyn Monroe.

Renata

Obrázek je ze šťastné doby Ivety: Někoho život vede, jiného vleče...první láska
a kouzelná fotografie Ivety a Petra Sepeši

O čem snila Renata

Měla jsem úplně ujetý sny....

Měla jsem úplně ujetý sny na dnešek, nejdřív jsem byla někde internovaná s marií antoinettou a jejíma dětma, nic hroznýho se tam zatím nedělo, jen jsme věděli, že to teprve přijde. to vědomí, že nepřežijou sen zakalovalo. věděla jsem to z dějepisu, oni naštěstí ne. pořád jsem v sobě živila tu naději, že sen je jiná realita, než realita a snad aspoň ty děti ...schovávala jsem je pod peřinu. marie antoinetta byla někde vedle v místnosti jako přelud bez obličeje, když jsem uložila děti, který se pořád bály, že je odvedou a schovávala jsem je pro jistotu pod peřinu a konečně jsem si lehla k ludvíkovi, teda i v tom snu jsem si vzpomněla, že na sex on moc není, spíš na to zámečnictví, ale přesto to vypadalo, že jsem si s ludvíkem blízcí ...zrovna se z toho snu měl stát erotický sen, když najednou ta démonická marie antoinetta bez obličeje na nás zaútočila jako démon se odrazila a bez obličeje letěla vzduchem a mířila na mě, aby bránila manželskou věrnost... ludvík mě chtěl bránit, ale na démona neměl...sen se naštěstí přetrh. poprav jsem se tedy účastnit nemusela. Pak to pokračovalo sérií stísňujících erotických snů, které se odehrávaly ve zvláštním domě, kde jsem byla správce v pokoji po tajemném strýci, který měl soustavu ostrých nožíků a plyšových bambulí jako erotické pomůcky...z toho jsem se nějak dějově vyvlíkla, protože mě to děsilo ...nakonec mě někdo nahou válel jako sud v ranní trávě s rosou...bylo to osvěžující. jen nevím kdo to byl. že by ludvík utek nakonec marii antoinettě a našel v sobě historicky skrývanou hravost a smyslnost. musím se zeptat Anici Amos. Renata


Zdroj: sociální sítě FB, Renata

Jak slavit narozeniny

Írán - Abyaneh

Narozeniny slavit budu. i kdybych se měla kroutit depkama a celý je probrečela.

...i kdyby mi ruply na poslední chvíli nervy a nezarezervovala bych žádnou hospodu a měla je oslavit na trávníku v rígráku nebo u hrobu mýho otce nebo jakýhokoliv jinýho otce nebo matky. i kdybych přibrala během 14 dnů deset kilo, vypadaly mi vlasy, udělaly se mi na ksichtě boláky a den předtím by mi někdo řek, že se se mnou všichni bavěj jen z vychcanosti, protože na mě berou na sociálce podporu, protože jsem ve skutečnosti vypadla mámě do záchodový mísy v chánově a pak si mě adoptovala krimplenová revoluce jako svůj stranickej závazek. i kdyby vyšlo najevo, že moje dcera řekla svý terapeutce, že by se snad i radši narodila angele merklový než mně a i kdyby vyšlo najevo, že si mě chrudoš vzal jen proto, že moje placenta, kterou mi vzali, když se narodila anča místo aby jí zakopali v poušti tak, jak to udělal otec čingiz chána, obsahovala jako jediná na světě látky, které uzdržují při životě do dnes jeho šestnáctiletou milenku pořád jako šestnáctiletou a on tam s ní přišel a ona by měla na sobě všechno značkový a zlatý zuby s diamantíkama abych zjistila, že mi ukazuje celej život falešnou výplatnici... i kdyby mě vyhodili z práce a vyšlo najevo, že všichni chlapi, se kterejma jsem měla techtle mechtle jsou estetický perverzové sexuálně fixovaný na hnus a jediné, co je vzrušuje, je ošklivost ...i kdyby vyšlo najevo, že můj pes je mechanická hračka naprogramovaná na to, aby mě měla ráda.... i kdyby někdo tvrdil, že jsem v cibulkovejch seznamech a udávala jsem obamu putinovi ještě dřív než se stali obamou a putinem...i kdyby vyšlo najevo, že mám ajds a ajdshamra ...prostě oslavim letos svoje narozeniny, kdyby hromy blesky měly lítat. a oslavim je klidně i trapně. pozvu tam lidi, který si možná nesednou, budu možná trapná, když budu chtít něco číst nebo naopak nebudu chtít nic číst a budu říkat...hele, sorry, nemám na to, nedám to...anebo číst nějakou sračku a všichni se budou usmívat, už toho nech nech kotě, ať můžeme zachlastat ...a tak prostě no ...i kdyby čert na koze jezdil ...

Sociální sítě Facebook Renata

Depresi je dobré ventilovat přátelům, ale i léčit... obrázek je z cesty na Korsiku

Obrázek z Korsiky (zeleň a skála)
 to je symbolika

Počasí a tzv. meteotropní vlivy počasí na citlivý organismus člověka

...mám depku, ať už toho to počasí nechá ! ráno jsem měla mánijku, teď mám pocit jako by mi někdo rozstřílel mozek smutkem. vím samozřejmě, že je to všechno jen iluze a s reálným světem to nesouvisí, že jsou to jen chemický bludy a klamy, ale mám jí jak z prdele. taky samozřejmě chápu rozumem, že se nikdy už nic hezkýho nestane, ani žádný závratný štěstí, city, vášně, něha, prozření, nirvána, satori, že je na to už pozdě a že je to normální, že to není všechno v prdeli, že je to normální a že ta nejfantastičtější změna, která je někde jako zářný bod na obzoru, je smrt. a že i to je normální a neznamená to, že je to všechno v prdeli. prostě to tak je. ale mám dny - jako ten dnešní - kdy si řikám, do prdele, co tady budu kurva mezitím dělat ? a to fakt nevím. teda jasně vím. budu chodit do práce a nakupovat a uklízet a vařit a psát blbosti na fc a splácet dluhy a brát si půjčky a brát prášky a zakládat a vybírat penzijní připojištění, chodit do hospody, pít víno a opíjet a pak budu mít výčitky svědomí, že se opíjím... ale ať se utěšuju, jak se utěšuju, nějak nechápu, co jako z toho budu mít. kdyby mě teď někdo požádal o plíce nebo o ledviny, tak bych mu řekla, jasně, miláčku vem si je ... teda myslím, že bych to řekla, ale možná bych se divila a začala bych si je bránit. mám jí jak z praku. a to teprve jenom prší a zejtra má sněžit. a přitom je to tak strašně pubertální, tak hrozně nedospělý, nesofistikovaný, nedisciplinovaný, takhle si to pouštět. já jako vím, že se to nesmí a nemá a tak. ale někdy si připadám jak pokousanej pes a chtěla bych se stočit a kňučet. no ale to nejde, protože většinou něco musím dělat a nemůžu u toho bejt stočená a kňučet a tak. já fakt nevím, třeba bych měla odjet do indie nebo do pardubic nebo se aspoň projet výtahem do 3. patra, fakt nevím ... tak asi dám ten výtah.      Renata

Zdroj: sociální sítě facebook původní text Renata

Poznámka: manicko-depresivní syndrom, ten text je to fantazie i nadání, také nadávání na bolest (deprese skutečně bolí...) citlivá duše na vidění světa, originální podání vnímání světa i pocitů

- Obrázek z cesty na Korsiku si prohlédněte ve zvětšení!

Jistá slova k textu patří, jsou to výrazy co nemoc vystihují a charakterizují. Ve smyslu textu nejsou vylučovány a přesně sedí.