 |
| Grilování - potěšení gurmánů... |
Základní instinkty člověka a uchování životních funkcí:
Hladovění a podvýživa
pokud přímo nebojuje člověk o život, potom bílkovinná deficience vede k atrofii svalstva a jelikož srdce je také sval - vede k postupné smrti selháním srdce při atrofii i dalších orgánů. Jíst je důležité pro přežití a je provázeno uspokojením a euforií tak silně skoro jako uspokojení pudu rozmnožovacího nebo to nazvěme třeba sex.
Instinkt (z lat. instinguo, pobídnout, podnítit)
může znamenat: stereotypní, nutkavé a přitom účelné chování, které není výsledkem učení ani zkušenosti;
schopnost tušit věci, které nejsou smysly poznatelné, například hrozící nebezpečí.
Účelné chování, často vyvolané určitým podnětem, kterému se ani mladý živočich nemusí učit, nýbrž provede je hned napoprvé téměř dokonale a pak už vždycky stejně, přitahovalo pozornost člověka. Způsob, jak pavouk tká síť nebo jak včely budují plásty zároveň vyvolával hluboký obdiv nad účelností přírody. Pojem instinktu tak vyjadřoval jednak jistý automatismus, jednak jistotu a dokonalost daného chování a užíval se metaforicky i pro více méně automatické, nikoli promyšlené jednání člověka.
V počátcích experimentální psychologie a etologie se zdálo, že se dobře hodí i pro popis lidského jednání, pokud je spíše nutkavé, automatické a stereotypní.
Tento rys neodolatelného nutkání či puzení vyjadřuje české slovo
pud, které použil Sigmund Freud pro popis nevědomých motivačních „energií“ člověka. Neměl tím však na mysli jednotlivé instinktivní reakce a pohyby, nýbrž celkové tlaky, jimž je člověk ve společnosti běžně vystavován.
Freud mluvil například o „
pudu k životu“ a „
pudu k smrti“, o „
principu reality“ a „
principu slasti“ t.j.
rozmnožovací pud.
S pojmem
instinktu pracoval ještě rakouský etolog Konrad Lorenz, který jím rozuměl „spontánní systém chování dostatečně jednotný na to, aby si zasloužil pojmenování.“ V polovině 20. století se však ukázalo, že jakmile se pojem instinktu pokusíme přesněji definovat, lidské chování taková definice nevystihuje. Tak pro instinktivní chování živočichů je často typické, že mu nemohou odolat, že je nedokáží potlačit, což u člověka nastává jen zcela výjimečně (např. neodolatelné mrknutí oka, když se před ním náhle objeví překážka). Což je ovšem chybné, protože to je
reflex!
Naopak německý antropolog Arnold Gehlen poukázal na to, jak je systém instinktů u člověka oslaben a hlavně podřízen – až na nečetné výjimky –
vědomému rozhodování; člověk je tak podle něho „bytost s nedostatkem“ (Mangelwesen), která se účelné způsoby jednání v určitém prostředí musí buďto učit, anebo si je hledat sama. Tím je zároveň dána téměř univerzální schopnost člověka přizpůsobit se různému prostředí.
Vzhledem k potížím při definování nakonec psychologové i etologové pojem instinktu opustili a používají raději označení
vrozené chování, vrozený vzorec chování. (Toto praví nepřesně
wikipedie)
Uspokojování základních potřeb člověka, které poskytuje jídlo či pití, může fungovat jako
přirozené analgetikum. Ačkoliv zatím studie prováděli na zvířatech, jsou přesvědčeni, že u lidí funguje stejný mechanismus. Dr. Peggy Masonová z Chicago University zjistila, že krysy méně trápí bolest, pokud je jim podán kousek čokolády nebo něco k pití.
 |
| ...uspokojením a euforií skoro jako uspokojení pudu rozmnožovacího |
"Je to velmi silný efekt a nejde tu jen o hlad nebo žízeň," vysvětlují někteří lékaři. "Když před sebou máte jídlo a můžete se k němu jednoduše dostat, jen máloco vás přinutí, abyste přestali jíst."
*** Již dřívější studie ukázaly, že
jídlo může tlumit bolest - už dříve vědci u University of Cincinatti zjistili, že
sladké potraviny a nápoje snižují hladinu potenciálně škodlivého hormonu glukokortikoidu, který mozek produkuje, pokud jsme ve stresu.
Tato nová studie je průkopnická. Prokázala totiž , že tento efekt funguje, i když daný živočich nemá hlad.
*** Dobré jídlo, je dobré jídlo a nejíst jak slyšíme
ty různé diety - to je záhuba organizmu.
Grilování může velmi výrazně ovlivnit biologickou hodnotu pokrmu.
Ačkoli není gril na uhlí zrovna ideální, dbejte alespoň na to, aby plameny nedosahovaly až na maso. Vždy maso upravujte v alobalu. Zabráníte tím skapávání tekutiny do žhavého uhlí a vzniku kouře s mnoha zdraví škodlivými látkami.
Maso byste rozhodně neměli spálit - obsahuje pak hodně karcinogenů. Na druhou stranu je ale důležité, aby bylo dostatečně tepelně zpracované. Jinak může být kontaminováno bakteriemi a parazity. Grilované maso proto musí mít uprostřed teplotu alespoň 72°C. Příprava by měla trvat minimálně 10 minut. Kuřecí křidélka ale propékejte 20 až 30 minut, vepřové 8 až 15 minut.
Propečenost masa se často zkouší pomocí vidličky. Jestliže ale maso často propícháváme, dochází ke ztrátě masové šťávy a maso je pak spíše vysušené. U větších kousků je sice vhodné použít vidličku, ale nikoli na propíchnutí, ale tak, že ji podélně přitlačíme na maso. Z dostatečně upraveného masa by neměla vytékat narůžovělá šťáva.
Je dobré také myslet na to, že používání čerstvých surovin - například marinády, snižuje riziko bakteriální kontaminace. Předpřipravené marinované maso se má uchovávat při teplotě do 4 °C.
Ke grilování je vhodné maso méně tučné, křehké, tedy z mladého zvířete, nejlépe naporcované na plátky. Připravovat větší, kompaktnější kusy masa, například celé kuře nebo vepřovou kýtu, už vyžaduje určitou dávku zkušenosti.
Kuřecí maso by mělo být bez kosti. Prsa opékejte i s kůží, aby maso zůstalo šťavnaté. U vepřového se vyhněte kouskům masa s kostí - dlouho se propékají a bývají pak vysušené. Hovězí musí být kvalitní, minutkové a nejlepší je marinované. Vepřové i hovězí ale na rozdíl od kuřecího masa nemusí být úplně propečené, čímž zůstane šťavnaté.
Grilovat můžete také jehněčí nebo ryby, z nichž se ke grilování nejvíce hodí losos, pstruh, makrela, nebo kapr. Tuňák je na grilování příliš suchý. Ryby pak můžete opékat celé nebo naporcované na steaky, vždy ale s kůží. Maso se tak nepřipeče ani nevysuší. Grilovat můžete také různé mořské živočichy, třeba krevety.
Pozn. autora: Vhodnější bude lékařské (odborné) zpracování tématu, více čtěte na webu
MEDICINA.
Tématu je nutné se věnovat - údaje Wikipedie jsou zavádějící a pouze obecné (neúplné i chybné) jak se tam můžete sami přesvědčit.
