O DĚTSTVÍ. Když nožičky zabolí, je nám dobře v náručí

U mámy v pohodě

Dětský odpočinek u matky, trochu pláče a brzo bude dobře....

Podle České obuvnické a kožedělné asociace je stále častějším zdravotním problémem špatné postavení patní kosti. Projevuje se vnitřním vybočením kotníků, které je vidět hlavně při pohledu na nohy zezadu. Člověk prostě má problém. 

„Na vině je především nevhodná dětská obuv pochybné kvality bez pevného podpatku. Ten je vložen v botě mezi zadním dílcem a podšívkou. Má za úkol udržet patu ve správném postavení, a tím napomáhat k udržení správného tvaru klenby“. 

Jak vzácná je schopnost umět naslouchat. Kdo umí naslouchat, tak může teprve dobře poradit.

Jak vzácná je schopnost umět naslouchat...

Rozhovor není monolog

Když mluvíme s člověkem, tak dbáme na to, abychom mluvili srozumitelně, aby nám ten člověk porozuměl. Ale často to neznamená to, že se dovedeme do něho vcítit. Chceme mu něco sdělit a sdělit mu tím i něco ze sebe. Sebe samého. Dělá nám to dobře, zdá se nám to zajímavé.
A také čekáme, co nám na to odpoví. Ale jsme svědky toho, že ten člověk nás až tak moc neposlouchal, jen tak povrchně. A chce nám říci zase něco on stejným stylem, jakým jsme s ním mluvili my. A tak to někdy bývají takové monology. Ten náš monolog nás částečně uklidňuje. Ale toho druhého může zneklidňovat. My si to ale vůbec nemusíme uvědomit.

Jak vzácná je schopnost umět naslouchat. Kdo umí reagovat na to, co jsme řekli, a umí třeba vlastními slovy zopakovat obsah toho, co jsme řekli. Máme z toho radost. To uměla moje maminka. A byla u lidí hodně oblíbená právě touto schopností.

Kdo umí naslouchat, tak může teprve dobře poradit.


#monolog #dialog #rozhovor

Jak na otázky školních testú

Tříkolka z historie a dnešní chlapec v dobovém obleku

Dostávám se do situací, kdy zírám na školní úlohy a testy mých dětí a nejsem schopna pomoci, neboť mi chybí vědomosti.

Otázka dnešního školního testu mé dcery v 5. třídě: Byli byste raději v blízkosti pliniánské sopečné erupce nebo havajské sopečné erupce? Proč? (Vysvětlete podrobně popisem).

Odpověď mé dcery: "Raději bych byla poblíž havajské erupce, protože havajský typ erupce se vyznačuje neviskózní lávou, což znamená, že plyny neunikají a nezpůsobují malé exploze. Láva vytéká a plyny lehce unikají. Mám jediný problém s havajským typem erupce. Horká láva by mi mohla opařit nohy. Zato ochlazená láva by byla příjemně hladká." (nevím, zda je její odpověď správná či validní, ale z 20 možných bodů dostala v testu 22)

A já se přiznám, že do dnešního dne jsem netušila, že existuje něco jako pliniánský typ sopky a na otázku bych neodpověděla česky ani anglicky... Mé děti mají ve škole často tzv. open book tests. To znamená, že dostanou zadání otázky a k dispozici mají učebnice, vlastní poznámky i technologii ke zjištění fakt. Neočekávají se naučené vědomosti, očekává se promptní schopnost zjistit si info (z jakéhokoliv dostupného zdroje) a najít někde odpověď a vytvořit kompilaci na základě toho, co bylo vyhledáno a uceleně to podat v psané odpovědi.

- Děti sice budou umět vyhledat fakta, a poskládat odpověď, ale nejsem si jist, že pochopí oč jde. A čím dál víc jsem přesvědčen, že děti by se měly především učit praktickým dovednostem, a komunikaci. Aby ve svém dospělém životě neměly problémy vyrovnat se se situacemi, do kterých se dostanou. Aby dokázaly efektivně reagovat, a aby nebyly z každé prkotiny ve stresu, který způsobuje onemocnění, atd... Vzdělávací systém podle mého názoru nesmyslně děti zatěžuje věcmi, které v životě nikdy nevyužijí. Základní vzdělání by mělo být jednoduché, střední už může navázat na projevené dispozice, a v dalších stupních se tyto dispozice mohou rozvíjet. Současný stav, kdy se i vysokoškoláci učí věci, které nechápou, a nerozumí jim, ale díky pravidelné docházce a naučeným větám nakonec uspějí, degraduje úroveň oborů.

Znáte tenhle?

Baví se dva vysokoškoláci:"Ty vole, když vidím jací my jsme inženýři, tak se bojím jít k doktorovi..."