South Africa original photo comfort for the soul |
Frustrace podle psychologie
- znamená zmaření touhy, zklamání
- vyjadřuje situaci, kdy člověk směřuje k určitému cíli, ale nemůže ho dosáhnout, protože se mu do cesty staví pořád nové a nové překážky a člověk už nemá sílu je překonat
- lišíme se stupněm odolnosti k zátěži - frustrační tolerance
- frustrující situace - překážka se jeví jako nepřekonatelná
- problémová situace - stále je "vše otevřené" - je zde šance na úspěch
nejčastější odpovědí na frustraci je agrese; nebo může dojít k následujícímu:
regrese - návrat na jiné vývojové stupně
kompenzace - nalezení nového cíle
bagatelizace
racionalizace - vysvětlování si důvodu: "Proč k tomu vlastně došlo?"
frustraci obvykle hůře snášejí děti; hůře se také snáší frustrace působící individuálně - pocit, že jsem v tom sám
-
Organismus, který je připraven bojovat s problémem, neustále naráží na neřešitelnost překážky, která nás odsuzuje k pasivitě, nečinnosti, bezmocnému čekání... Tímto nahromaděnou energii „k boji“ musíme nějak vybít nebo přetransformovat. Cítíme stále dokola vztek, napětí a zklamání z neúspěchu a tak přichází přirozený důsledek snahy o vyřešení neřešitelné situace, organismus se frustraci brání. Nejčastěji tento stav řešíme agresí, ať už slovní, kdy nadáváme na příčinu frustrace, na svět a na všechno kolem sebe anebo agresi namíříme přímo proti něčemu či někomu a tak poškozujeme věci, ubližujeme někomu druhému, či dokonce poškozujeme sami sebe.
Překážka, která brání vyřešit problém může být jak v okolním prostředí, tak uvnitř frustrovaného:
Překážkou z okolního prostředí mohou být třeba peníze, které měly přijít a se kterými se počítalo pro uhrazení účtu, jste frustrovaní, protože musíte počkat, až peníze dojdou a do té doby máte svázané ruce. Tento problém se ovšem vyřeší v momentě, kdy se částka objeví na účtu.
Překážkou uvnitř je například averze k rodinnému příslušníkovi, se kterým kdysi došlo k hádce a od té doby jste se nesetkali, ale při každém setkání s ostatními členy rodiny se o tom mluví, z čehož jste frustrovaní, ale váš odpor k setkání s oním příbuzným brání uzavření celé situace.
- Frustrace mění pozitivní přístup v přístup negativní. Negativní přístup sráží osobní disciplínu na minimum.
- Míra odolnosti vůči frustraci je vrozená. Jedinec s nižší frustrační tolerancí prostě snáze podléhá důsledkům frustrace. Není však zcela bezmocný. Pravidelné vystavování se frustračním vlivům naši frustrační toleranci zvyšuje. Lidé s vážnými životními problémy (např. těžce nemocné dítě) se zpravidla nenechají vyrušit ze vzácného klidu banalitami. Uměním je rozlišit „malé“ a „velké“ věci. „Malé“ věci nestojí za naše nepříjemné emoce.
Člověk se frustraci podvědomě brání pomocí naučených v minulosti osvědčených obranných mechanismů.
-
Organismus, který je připraven bojovat s problémem, neustále naráží na neřešitelnost překážky, která nás odsuzuje k pasivitě, nečinnosti, bezmocnému čekání... Tímto nahromaděnou energii „k boji“ musíme nějak vybít nebo přetransformovat. Cítíme stále dokola vztek, napětí a zklamání z neúspěchu a tak přichází přirozený důsledek snahy o vyřešení neřešitelné situace, organismus se frustraci brání. Nejčastěji tento stav řešíme agresí, ať už slovní, kdy nadáváme na příčinu frustrace, na svět a na všechno kolem sebe anebo agresi namíříme přímo proti něčemu či někomu a tak poškozujeme věci, ubližujeme někomu druhému, či dokonce poškozujeme sami sebe.
Překážka, která brání vyřešit problém může být jak v okolním prostředí, tak uvnitř frustrovaného:
Překážkou z okolního prostředí mohou být třeba peníze, které měly přijít a se kterými se počítalo pro uhrazení účtu, jste frustrovaní, protože musíte počkat, až peníze dojdou a do té doby máte svázané ruce. Tento problém se ovšem vyřeší v momentě, kdy se částka objeví na účtu.
Překážkou uvnitř je například averze k rodinnému příslušníkovi, se kterým kdysi došlo k hádce a od té doby jste se nesetkali, ale při každém setkání s ostatními členy rodiny se o tom mluví, z čehož jste frustrovaní, ale váš odpor k setkání s oním příbuzným brání uzavření celé situace.
- Frustrace mění pozitivní přístup v přístup negativní. Negativní přístup sráží osobní disciplínu na minimum.
- Míra odolnosti vůči frustraci je vrozená. Jedinec s nižší frustrační tolerancí prostě snáze podléhá důsledkům frustrace. Není však zcela bezmocný. Pravidelné vystavování se frustračním vlivům naši frustrační toleranci zvyšuje. Lidé s vážnými životními problémy (např. těžce nemocné dítě) se zpravidla nenechají vyrušit ze vzácného klidu banalitami. Uměním je rozlišit „malé“ a „velké“ věci. „Malé“ věci nestojí za naše nepříjemné emoce.
Člověk se frustraci podvědomě brání pomocí naučených v minulosti osvědčených obranných mechanismů.