Dopřejte si dlouhý, kvalitní spánek. Jeho nedostatek vám rozhodně neprospěje...

Dívka a pes.... to je nápad!

Podzimní deprese mohou člověka nečekaně zasáhnout. Nemusí na ně však vůbec dojít. Můžete totiž pro sebe něco udělat již v okamžiku, kdy je poprvé začnete pociťovat. Existuje celá řada zcela přírodních způsobů, jak svému mozku dodat potřebný impuls.

Jistě vás nepřekvapí, že jedním z nejlepších způsobů, jak mozku dodat trochu pozitivní energie, je pohyb. Rozprouděte svou krev, dejte si do těla a uvidíte, že se poté budete po psychické stránce cítit lépe.

Nemusíte přitom nutně běhat maraton či lámat rekordy. Stačí i pořádná procházka na čerstvém vzduchu. Ideální je právě pohyb venku. Sluneční světlo má totiž na člověka pozitivní vliv a prokazatelně pomáhá zlepšit náladu. Jakmile proto trochu vysvitne, vyrazte ven, a nebo aspoň roztáhněte závěsy!
Důležité je také sledovat, co jíme. Vitamíny hrají důležitou roli. Vynechte polotovary a tučná a nezdravá jídla.
Nezapomínejte naopak na denní dávku ovoce a zeleniny. 

Pomohou vám také nenasycené mastné kyseliny, například omega-3. Ty mají pozitivní vliv na neurotransmitery (přenašeče) v mozku a jsou extrémně důležité pro správné fungování nervové soustavy.

Dopřejte si dlouhý, kvalitní spánek. Jeho nedostatek vás rozhodně oslabí!

Dobrý článek k přečtení! #Radkin Honzák, Psychopatie, Sociální patologie, Osobnostní patologie, Blogeři sobě

Tady je ZOO a plameňáci

Přátelé, jako pokaždé dobrý článek od MUDr Radkina Honzáka je  → TADY!

No tedy....pan doktor se umí rozepsat k situaci i pojmenovat přesně co se děje....nejste zvědaví?






#Radkin Honzák, Psychopatie, Sociální patologie, Osobnostní patologie, Blogeři sobě

Zmínila se o tom Hanka na sociální síti...

Pes značkuje teritorium člověk ovšem také...

Jsem si teď šla pro cíga a že už je tady všude zavřeno, musela jsem kousek dál.

 A po cestě na mě přišlo čůrání. Sice noc, nikde nikdo, ale i tak. Kalhotky sundávám jenom doma.  Ale bylo to tak naléhavé, že jsem musela udělat výjimku. Viděla jsem z dálky dva smrčky, mezi kterými by to šlo. Zrychlila jsem a vykonala mezi nimi potřebu.  Pak jsem šmátrala kolem sebe, abych natrhala nějakou trávu, kterou bych se utřela. A nahmatala jsem nedojedenou bagetu. Na světle jsem si přečetla, že záruční lhůta jí končí 17.7.

Což mně přivedlo na myšlenku, že mezi smrčky je oblíbená oblíbená destinace. Jsem nejspíš měla štěstí, že jsem nenahmatala něco hutnějšího...


Nalezeno na sociální síti Facebook 

Proč žít na vesnici?

Kohout v akci

PROČ ŽÍT NA VESNICI

• Nemusíte hlídat manžela (manželku), desítky párů očí to dělají za vás
• Víte, jak vypadají vidle, co víc - umíte je i používat
• Nepotřebujete fitko, protože ze starosti o dům a šlechtění polností jste vytrénovaní až až
• Nepotřebujete peníze, dá se přepočítávat na flašky slivovice
• Neřešíte, jak oznámit, že máte novou lásku, všichni to už dávno vědí
• Budete opálení, protože chodit po venku do půl těla je standard
• Nehledáte, ve které hospodě jsou vaši kámoši, protože jsou stoprocentně v té jedné jediné
• Jste kreativní v kuchyni (nejbližší obchod je buď zavřený nebo daleko)
• Většina vašich nejlepších a nejděsivějších historek má stejný začátek: “když mi ujel poslední autobus….”
• Za každé kilo navíc vás pochválí, protože nejste zdechlina a unesete těžkej kýbl
• Oblečení nedegenerují módní výstřelky a kabát děděný z generace na generaci je stále in
• Nepotřebujete budík, ať je pracovní den nebo víkend, o vaše probuzení se postará kohout, sousedova cirkulárka
• V králíkárně tu bydlí králíci (ne lidi)
• pro spokojený život vám úplně postačí škoda 100 (stejně čím lepší auto máte, tím víc vás lidé nenávidí)
• Máte pohodový život (jak jinak vysvětlíte, že si k vám měšťáci jezdí odpočinout?)


Doplněno: Když vás něco bolí, vyléčíte se sami, poněvadž nejbližší doktor je mnohem dál, než jste schopni na obstarožním kostitřasu došlapat. Většinou jste ale zdraví jako řípy, protože víte, že nejlepší zelenina je propečený vepřový bůček.

Babičky jsou na sociální síti i se svými kočkami pejsky a zahrádkou

A zblbly jsme i babičky - jsou na sociální síti i s kočkami

U pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu.
Pokladní jí vyčítá, že si nekoupila "ekologickou" nákupní tašku:
"Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit
za vaši generaci, která plýtvá prostředky!"
Dáma se omluví: "Je mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního
prostředí neměli."
Pokladní se tím víc rozhořčí: "Lidé jako vy zničili všechny přírodní
zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace
neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!"
To ovšem přehnala a dáma se dožrala................................

• "Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je

poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili - jedna
láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu
recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí.

• Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádné pohyblivé schody

ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do
obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale je pravda, že
jsme neznali ekologické hnutí.

• Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové

Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali jsme elektrickou
sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Systematicky jsme
recyklovali - oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci,
dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí.

• Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď, kdy je televizor

a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku velikosti krabice na
pizzu.

• V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné

speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují
hafo elektřiny.

• Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat je poštou, použili jsme

jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už
dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.

• Trávník jsme kosili ručně - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky

• Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech,

které běží na elektřinu. Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o
ekologickém hnutí.

•  Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku - nepoužívali jsme

plastové kelímky ani láhve, které se zahazují po jednom použití.

•  Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera.

 Při holení jsme vždy měnili jen žiletky namísto vyhazování
jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme
ekologické hnutí.

• V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá

rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. V té době
děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a
další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo možné, ne nové
tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme
ekologické hnutí.

• Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícenásobnou,

která je nutná pro široký sortiment elektrického příslušenství, bez
kterého vy dnes nedokážete žít.

TAK UŽ MNĚ PŘESTAŇ SRÁT S TÍM TVÝM EKOLOGICKÝM HNUTÍM !!!

Nákupy v Americe neboli Náš zákazník náš pán kontra nákupy v Česku

Cituji příspěvek sociální sítě: 

Svobodu jakž takž máme...ale do
té Americké je daleko...daleko na východě...

Přestože venkovní teploty se pohybují okolo dvaceti stupňů Celsia, je málo pravděpodobné, že celou zimu bude rekordní teplo, tak jsem se dnes přinutila navštívit obchodní centrum, protože nemám zimní boty. Že je tento víkend asi nejhorší možná volba k návštěvě obchodů, jsem pochopila, když jsem půlhodiny hledala parkování. Ale cesta do obchodu se vyplatila a mám zajímavý zážitek s excelentními americkými službami.

Když jsem našla boty, které se mi docela líbily, přivolala jsem obchodního asistenta. Okamžitě byl na počítači registrován čas, kdy jsem požádala o asistenci a jak dlouho trvalo, než mi boty přinesl v mé velikosti. Cena bot byla na můj vkus astronomická (89 dolarů) a to, že jsou zlevněné ze 130 dolarů, moji finanční úzkost zmírnilo jen lehce.

Pak jsem v jiném regálu našla stejné boty (v nějaké miniaturní velikosti) za 29 dolarů a dotázala jsem se, zda se cena liší dle velikostí a odpověď asistenta (s přívětivým úsměvem) zněla, že boty v mé velikosti dostanu také za 29 dolarů.

Asi půlhodiny jsem čekala ve frontě u pokladny (časová prodleva byla registrována) a pokladní, když zjistila, že od doby, kdy jsem poprvé požádala o asistenci, uplynulo téměř 45 minut, omluvila se. A zeptala se, zda mám nějaký kupón. Kupóny nesbírám, do obchodů nechodím a tak jsem řekla, že žádný slevový kupón nemám. Ona promptně nějaký kupón naskenovala a z obchodu jsem si odnesla kožené boty za 19 dolarů, boty, za které jsem byla připravena zaplatit téměř 90 dolarů.

Vysoká úroveň amerických služeb mě nikdy nepřestane fascinovat. Vždy a všude funguje heslo NÁŠ ZÁKAZNÍK, NÁŠ PÁN.


Variace nákupu v Česku podle sociální sítě: 

To tady funguje v jisté variaci také.
Například včera.. šli jsme koupit synkovi ten nejprostší telefon, jeho první.. když ho někde ztratí, nebo mu ho někdo sebere, tak nás to nezlomí No a mírně otylý asistent, z tupým výrazem, poměrně dlouho hledal onu barvu, co jsme chtěli.. nenašel, tak se po nějakém čase jal balit vystavený kus.. tak se ptám, zda je to poslední kus v této barvě a on, že jo.. tedy jsem zlehka a s úsměvem nadhodil, že by nám mohl udělat cenu, na vystavený kus.. nepřítomně zíral jinam a tupě zamumlal, že mu "tomu nic neni" Ani ho neprohlédl, nacpal do krabičky a podal pokladní...
Také mu máme v obchodech asistenty

P.S. telefon jsem si prohlédl před obchodem, zda na něm není nějaký škrábanec.. skoro mne to mrzelo, že nebyl.. že bych ho jím, asistenta, asi praštil do hlavy
P.p.s. jen jsem očekával, že se alespoň na oplátku usměje a telefon zevrubně prohlédne, onen asistent...

Bradley

Policie a chytré řešení

Jak volat policii

Lidová a dívčí pubertální terminologie

Teen pubertální jízda

S pubertálními slečnami (13)
to není jednoduché:

"Já se těším, až půjdu do keramiky, vezmu si s sebou tuto sklinku a tam s ní jebnu o zem." 
Po poučení, že slovo "jebnu" není slušné a po výzvě, aby použila jiné sloveso, pravila: "Já se těším, až půjdu do keramiky, vezmu si s sebou tuto sklinku a tam s ní mrdnu o zem." 

Po druhém velmi důrazném poučení o fyzických následcích používání těchto tzv. sprostých slov argumentovala: "Ale to nejsou sprostá slova. To jsou slova sexuální a na sexu přece není nic sprostého!"

 Její argumentační schopnosti jsou tak výborné, že by měla jít, (kráva), na práva. Možná jí ale utkvělo v paměti moje argumentování tchýni (bývalá zdravotní sestra!), která se zhrozila při zjištění, že jsem tehdy 2 letou mladší dceru naučil říkat místo prcinka genitál. 

Pravil jsem jí tehdy toto: "Nechápu, proč se pohoršujete, genitál je naprosto slušný a spisovný odborný lékařský termín, což vám, jakožto bývalé zdravotní sestře zajisté nemusím vysvětlovat, zatímco slovo prcinka je od slova prcat, což je vulgární výraz pro souložení. A více nemám, co bych k tomu dodal!"


Z nejmenované debaty na sociální síti...

Rozhodnutí jak blogovat nebo proč a k čemu je to dobré...Blogeři sobě, Internet, Jak na to, Blogy.

Čest a sláva webmasterům na Google

Našel jsem - zpověď blogera zrcadlo,

co to rovnou napsal. Tak jsem to dal sem do poznámek pro zamyšlení případného rozhodnutí dát se taky do toho blogování...
Je to prosím celá citace, tak jak je publikována. Zatím nemám k tomu nic k poznámce...zatím...

cituji:
Motto:
"Každý autor píše nejdřív pro sebe, později pro čtenáře a nakonec pro peníze."
Nevím, kdo má tento (mnou možná trochu zkomolený) citát na svědomí. Ale vím, že já se i po dvou letech psaní blogu pořád nacházím v první fázi. Sobecky přiznávám: Přínosy vidím hlavně na své straně. Mám radost, když si někdo článek přečte a líbí se mu. Ale pokud by tomu tak nebylo, nehroutil bych se. Nelžu teď sám sobě?

Co mi dalo psaní blogu?

1) Pokoru

Spousta lidí (především těch, kteří prožili většinu života za "komárů") žije v zajetí představ o vlastní dokonalosti a úžasnosti. Setkávají se pořád se stejným okruhem přátel, s nimiž se navzájem utvrzují o pravdivosti svých skvělých názorů. Kdo s něčím nesouhlasil, byl již dávno vyobcován a označen za blba.
V dnešní době je publikování na Internetu tak jednoduché, že to zvládne každý, kdo je gramotný. Ovšem "kafralové" nepublikují. Asi cítí červíčka, který hlodá a říká: "Co když s Tebou nebude nikdo souhlasit?" Nebo (horší varianta): "Co když Tvá moudra nebudou vůbec nikoho zajímat?"
Je to holt risk dát své názory celému národu všanc. Reálně totiž hrozí, že jako bloger dospějete k poznání vlastní malosti. Což se dá řešit buď agresí nebo pokorou. Já se snažím o pokoru.

2) Vypsal jsem se

Obrovským plus, které mi blog dal, je to, že jsem se aspoň trochu naučil psát souvislé texty, které mají svůj začátek, prostředek a konec (většinou). Také jsem oprášil znalosti z pravopisu. Když už strávím čas s vymýšlením článku, chci, aby nebyl plný gramatických chyb.

3) Poznal jsem zajímavé lidi

Poznal jsem zajímavé lidi nikoli osobně, ale přes jejich tvorbu. Téměř o nikom nevím, jak se jmenuje. A je mi to fuk. Blogerská komunita není jako Facebook. Je to neviditelná sociální síť. Člověk se primárně neprezentuje (krom pár exhibicionistů) jménem a pár výkřiky, ale dává o sobě vědět konkrétními postoji a sděleními.

4) Naučil jsem se něco málo o tvorbě stránek

Jsem sice 100 let za opicema, neovládám redakční systémy (Joomla, Drupal, Wordpress...), php, javascripty a podobné věcičky. Ale o HTML a CSS díky blogu něco málo vím. Kdybych měl cit pro grafiku (z výtvarné výchovy jsem měl na základce za 3), uměl bych asi vytvořit stránku (plus mínus autobus), jakou chci.

5) Seznámil jsem se s reklamními a provizními systémy

Popravdě ani nevím, proč. Žádné velké love nebyly, nejsou a nebudou. Ale prostě mě to baví. Vyhrál jsem si s Adsense, Billboardem, VRS, Aukrem, Inviou, Wedosem, Vivantisem, Sklikem...

6) Naučil jsem se základy optimalizace pro vyhledávače

Na této problematice mi přijde zajímavé, že není žádný přesný návod, jak u vyhledávačů uspět. Kdyby ho někdo znal, ovládl by celý Internet. Samozřejmě jsou veřejně dostupné zásady, bez kterých to nejde. Ale taky je v tom troška alchymie. +JA+ rozjíždí nový projekt, u kterého bych měl fungovat jako konzultant. Kdo ví, jestli budu za moudrého SEO šamana nebo za idiota.

Tak co, nalákal jsem někoho, kdo ještě nebloguje? Pokud jo, budu si připadat jak pátý z Beatles....

Rubriky: #Blog a blogování, #Internet

Zdroj: zrcadlo.blogspot.com

Poznámka: moje řeč, asi jinak bych to nenapsal a O tom to je! 

Kafe a moucha

Nescafé Espresso

Co se stane, když spadne do kávy moucha?

Angličan odhodí šálek a odejde.
Američan vyndá mouchu a kávu vypije.
Číňan sní mouchu a vyhodí kávu.
Japonec vypije kávu i s mouchou, protože je zdarma.
Izraelec prodá kávu Američanovi, mouchu Číňanovi a sám si koupí novou kávu.
Palestinec obviní Izraelce z násilného činu hození mouchy do kávy, požádá OSN o pomoc, vezme si půjčku od EU na koupi nové kávy, peníze však použije k nákupu výbušnin, dá si je na tělo a vyhodí se do vzduchu v kavárně, ve které se Angličan, Američan, Číňan a Japonec snaží Izraelci vysvětlit, že je příliš agresivní.

Co je psáno to je dáno

Krůtí řízky a hladový geek

Ano. To je Google, samé možnosti a variace systému blogger.com

To dříve nebylo. Ta možnost se písemně a v komunitách doslova vyřádit. Vypsat.
A poznamenat si.

Zde se tedy instalovalo pamatovací místo: 

Memory Pamatovák a další synonyma podle výběru.
Poznámky, Notebook a pod.

Google je vlastně i sociální síť a docela plodná. Plná geeků, ale i jiných lidiček, viďte rozumbradové na síti internetu.

Jen ty možnosti dobře využít. A možná i svou práci