Totem v Kanadě |
Manipulace s informacemi
Informace jsou v dnešním světě velmi žádaným zbožím. Už dlouho je známá myšlenka, že ten, kdo chce mít moc, potřebuje k tomu správné informace.
A naopak - ten, kdo disponuje informacemi, má určitou moc. „Rozsah, v jakém informace zasahují společnost i každého člověka, je tak značný, že vede až k ovládání lidí.
Informacím, které nám prezentují média, alespoň ta veřejnoprávní, obecně věříme.
Proto bývá vliv informací na člověka a na společnost označován jako diktatura a dokonce jako teror.“
S informacemi se tedy dá obchodovat, mohou se vyměňovat a hlavně, je možné s nimi manipulovat tak, aby sloužily k naplnění vlastních cílů. Pokud se o to snaží někdo, kdo disponuje současně i vlivem, může mít v některých případech jeho jednání opravdu negativní následky pro nás všechny.
Důvěra v média
S informacemi se tedy dá obchodovat, mohou se vyměňovat a hlavně, je možné s nimi manipulovat tak, aby sloužily k naplnění vlastních cílů. Pokud se o to snaží někdo, kdo disponuje současně i vlivem, může mít v některých případech jeho jednání opravdu negativní následky pro nás všechny.
Důvěra v média
Informacím, které nám prezentují média, alespoň ta veřejnoprávní, obecně věříme.
Získáváme z nich obraz o světě, který nás obklopuje, poznáváme v nich naše vlastní vzorce chování, je to část naší reality.
Věřit médiím je prostě a jednoduše velmi snadné.
Některým lidem stačí říct zaklínadlo „psali o tom v novinách“ či „říkali to v televizi“ a budou neochvějně přesvědčeni o pravdivosti psané či slyšené skutečnosti. Je faktem, že většina informací z médií se zakládá na pravdě, ale rozhodně dnes neplatí staré známé „co je psáno, to je dáno“.
Je fakt, že velká část populace je schopna vnímat příchozí informace z médií dvěma zcela odlišnými způsoby.
Podle prvního modelu přijímáme informace zvenčí kriticky, přes určitý filtr, ale poté je doslovně absorbujeme. Dle druhého modelu neklademe přijímaným vjemům velký odpor, nicméně vše sdělené chápeme jako fantazii či zábavu.
Nebezpečí toho, že v dnešní době dochází k tak častému zmatení žánrů, že riziko zmatení diváka je velké a může vést z tomu, že si poté nejsme jisti, jaký z dvou modelů percepce informací máme pro danou chvíli zvolit.