 |
| Umění u řeky a kamenný most.... |
Moudrý člověk, kterému to stále myslí
Ztotožňuji se s názory jako má on, třeba: „Spousta neřestí a zlozvyků byla posunutá do kategorie nemocí. Když si vezmete 7 hlavních hříchů církve katolické, tak 7 hlavních hříchů se nejmenuje hlavních, protože by byly tak významné, ale protože jsou z hlavy.Pamatuji si pýcha, lakomství, lenost, smilstvo, hněv a obžerství. A to už jsou dneska nemoci.
Obžerství je binge eating, lenost je prokrastinace.
Už je nemoc to, že někdo pláče déle jak 14 dní po úmrtí blízkého člověka, tak už se to jmenuje deprese. Z věcí, které patřily do sociální patologie nebo anatomie se udělaly choroby. A na ty choroby máme pilulky. Společenská dohoda se nám posune, že moje zlozvyky se posunou mezi nemoci, tam se dostanu do role nemocného, čímž jsem osvobozen od viny. A to je cesta do pekel.”.
Ano dnes lidé utíkají před realitou, nejsou schopni zvládat běžná úskalí života, jsou příliš změkčilí (co měla dříve dělat rodina, které se z 8 dětí dožili dospělosti pouze 4, kontaktovat psychiatra?), neodolní, vše až přehnaně prožívají.
Nepřipouští si smrt, bojí se jí (odkládají své blízké do ústavů) a přece před narozením také nebyli.
Navíc se přetěžují, dávají přednost práci před rodinou a především výchovou dětí. Ty pak mají nejrůznější psychické poruchy, poruchy soustředění, špatnou výslovnost, malou slovní zásobu, hroutí se při prvním nezdaru nebo se naopak, zcela bez znalostí či zkušeností agresivně s jistotou prosazují ve společnosti, pak většinou opět pohoří při srážce s realitou.
Asi by se lidé měli uklidnit, jinak, z vlastní vůle uspořádat životní hodnoty a uvědomit si, že hromadění majetku resp. moci není cílem lidského druhu. Je jím život sám, dobře a smysluplně prožitý, ne přežitý.
Dennis Olley vytrženo z debaty CT1
