 |
| V lékárně |
Cílem péče o nemocného s AH je nejen snížení hladin krevního tlaku, ale především snížení celkového rizika kardiovaskulární morbidity a mortality. Léčba AH je komplexní, vyžaduje multidisciplinární přístup a dělí se na farmakologickou a nefarmakologickou. Má být dlouhodobá, s minimálními vedlejšími účinky pro konkrétního pacienta. Rozhodnutí o zahájení léčby vysokého TK závisí na výšce krevního tlaku a na míře individuálního rizika. Léčba hypertenze zahrnuje dietní a režimová opatření a farmakoterapii.
Cílová hodnota TK pro léčbu hypertenze je < 140/90 mmHg, u pacientů s DM a pacientů s chronickým onemocněním ledvin je cílem dosáhnout TK < 130/80 mmHg. Avšak pouze malá část populace hypertoniků takových hodnot TK dosáhne.
U pacientů s AH se zaměřujeme na redukci nadváhy, přiměřenou pohybovou aktivitu, snížení příjmu kuchyňské soli, zákaz kouření, usměrnění spotřeby alkoholu, dietu bohatou na ovoce a zeleninu. Důležitá je úprava denního režimu, dostatek spánku a odpočinku, minimalizace stresu. Cílem léčby hypertenze není kontrola krevního tlaku, ale především snížení kardiovaskulárního rizika. Tohoto cíle dosahujeme postupně:
* snížením krevního tlaku,
* dosažením cílových hodnot TK,
* snížením počtu rizikových faktorů (např. nekouřit),
* kontrolou rizikových faktorů (např. cholesterolu),
* léčbou dalších onemocnění (např. diabetes mellitus).
Farmakokinetické odlišnosti umožňují cílený výběr léků, které nejen normalizují hodnoty TK, ale zabraňují orgánovým komplikacím a jsou schopné upravit již existující poškození cílových orgánů. Výběr vhodného léku musí zohlednit stupeň hypertenze, přítomnost a rozsah orgánového poškození a případně přidružená onemocnění (Karen, 2009). Spolupráci pacientů negativně ovlivňuje zapomnětlivost, nepozornost, obavy z vedlejších účinků léků i jiné faktory, jako je mužské pohlaví, psychické poruchy, nízký socioekonomický status a nízká kvalita života. Je potřebné vybudovat vztah mezi pacientem a sestrou založený na oboustranné komunikaci a důvěře. Důležitá je přiměřená motivace pacienta k zodpovědné spolupráci při dodržování léčby a komplexu léčebných opatření.
Přibližně třetina pacientů užívá léky pravidelně, další třetina užívá léky nepravidelně, pouze občas, a zbytek pacientů léky neužívá. Mnohokrát jsou pacienti nedostatečně poučeni o tom, že v léčbě AH mají pokračovat i přes pokles TK, protože je to dlouhodobá, častokrát celoživotní záležitost (Smetanová, 2006).
Neexistuje důvod pro to, aby byla ukončena dobře tolerovaná a úspěšná léčba bez ohledu na věk pacienta. Hypertenze je označovaná jako hlavní ovlivnitelný rizikový faktor CMP, současně tím působíme preventivně také proti vaskulární demenci a snížení kognitivních funkcí.
Prevence arteriální hypertenze
Primární prevence arteriální hypertenze zahrnuje opatření a činnosti zaměřené na zabránění vzniku choroby.
Prevence a nefarmakologická léčba využívají postupy týkající se především životního stylu, které jsou založené na vědeckých důkazech. Jejich význam neustále roste, protože působí na ty faktory, které jsou do velké míry příčinou vzniku vysokého TK. Základem je tak zejména aktivní výchova obyvatelstva ke zdravému životnímu stylu, dosažení a udržení ideální tělesné hmotnosti, omezené užívání tuků (např. plnotučné mléčné výrobky nahradit nízkotučnými, konzumovat sýry s obsahem tuku v sušině méně než 30 %), omezené užívání alkoholu a snížený příjem soli (vyhýbat se jídlům, jako jsou uzeniny, konzervované a instantní výrobky, minerálním vodám s vysokým obsahem soli), upřednostňování syrových potravin před zpracovanými. Patří sem i zvýšená fyzická aerobní aktivita, omezit kouření či s ním zcela skončit. V současnosti dochází k posunu v oblasti zodpovědnosti každého jedince za své zdraví již od dětského věku. Výchova spočívá ve zvýšené informovanosti a edukaci obyvatel s cílem chránit, zachovat anebo navrátit zdraví. Hypertenze je silně ovlivňovaná psychickým stresem, zejména pocity zlosti, apatie a frustrace. Proto primární prevence spočívá i v úpravě sociálních vztahů, autoregulaci a sebevýchově.
Sekundární prevence představuje včasné odhalení existující hypertenze měřením TK při každé návštěvě v ordinaci kteréhokoli lékaře a také sledování TK u rizikových skupin, bez ohledu na věk pacienta. Prevence vzniku a vývoje orgánových změn a cévních komplikací, stejně jako jejich úspěšné zvládnutí, závisí jak na ošetřovatelské péči, tak i na aktivní ochotě pacienta ke spolupráci.
Cílem terciární prevence je obnovit zdraví a zabezpečit optimální fungování organismu v rámci možností konkrétního onemocnění a zabránit vzniku komplikací. Je zaměřená na léčebnou rehabilitaci s cílem zajistit optimální tělesný, psychický a sociální stav pacienta.
Stresové faktory u pacienta s arteriální hypertenzí
U pacientů s AH byly při analýze kazuistik zjištěny tyto charakteristiky: agresivita, hostilita, vysoké ambice, nadměrná závislost, projevy vzdorovitosti, potlačování vnitřních konfliktů. Mnohé výzkumy potvrdily dvojnásobně vyšší pravděpodobnost vzniku AH u mužů, kteří prožívali v průběhu života vyšší míru úzkosti.
U jedinců s vlastnostmi jako svědomitost a zodpovědnost, přehnaná starostlivost až perfekcionismus, mimořádná snaha po sebeprosazení vyvolávají nesplněná očekávání negativní emoce, vnitřní napětí, které se může projevit postupným zvýšením krevního tlaku. Stres v nemocnici je spíše reakcí pacienta na prostředí než na chorobu.
Hypertensní choroba, Hypertenze, Osobnost lékaře, Prevence, Prevence a zdraví
