Radkin HONZÁK: Jsme pořád stejní a pořád stejně blbí. Opravdu od doktora můžete se něco dozvědět. To víte, už osmdesát let na světě něco vydá...!!

Sněžná růže k narozeninám, úžasný pane doktore!

Opravdu tady od doktora můžete se něco dozvědět. To víte, už osmdesát let na světě něco vydá...!!


Pozorujete za padesát let své praxe nějaké změny v chování lidí? Mění se například jejich starosti?

Ne, proč? Od války tady nebyly žádné dramatické posuny. Samozřejmě kromě toho, že ti hajzlové nadvakrát, a když připočtu Němce, tak natřikrát, dekapitovali elity. Němci to vybili cíleně, komunisti postupně. Chytří odešli poprvé v osmačtyřicátém, ti další potom v osmašedesátém. Už Darwin říkal, že nevítězí ani nejchytřejší, ani nejsilnější, ale ti, kteří se umějí nejlépe přizpůsobit. A přesně takoví fešáci nám tady zůstali.

Takže se podle vás s českou náturou nic nemění?

Nic se nemění, pořád je to stejné. Už váš velký vzor Havlíček napsal, že svět je pořád stejný, lidé ho nezmění, plivni si stokrát do moře, ono se nezpění. Lidé jsou pořád stejní. Mají pořád stejné problémy a řeší je pořád stejně blbě.

Jací vlastně jsme?

Kdysi jsem plakal nad kolaborací českého národa a nad udavačstvím českého národa. Málo se ví, že společně s Čurdovým udáním jich přišlo ještě skoro dva tisíce. Konrad Lorenz řekl, že i věrný pes půjde s vítězem proti vám.

Takže je zloba zakořeněná hluboko v nás?

Naopak – jsme předurčeni k tomu, abychom druhým pomáhali. Když pozorujete malé děti, tak vidíte, že si pomáhají. Dítě v porodnici brečí asi třemi způsoby – když má hlad, když ho něco bolí, ale taky jen tak, aby ho někdo hýčkal. Když jedno dítě začne řvát z hladu, nebo protože ho něco bolí, tak se k němu ze solidarity přidají i další miminka. Nebo když pro děti uděláte divadelní představení, kde jsou kladné a záporné postavy, třeba loutky nebo plyšáci, a potom jim je dáte na hraní, tak si s tou zápornou postavou nebudou hrát. Nejsme v podstatě postavení, abychom ostatním ubližovali.

Kdy to tedy děláme?

Jednoznačně ve chvíli, kdy v nás převládnou osobní zájmy. Pokud někdo rozsévá ve společnosti strach, tak ať je to jemu samotnému k čemukoliv, společnosti to neprospívá. Je zajímavé, že pokud je nějaká katastrofa, tak společenství najednou drží víc při sobě. Najednou je méně kriminality, méně sebevražd, méně psychosomatických chorob, méně cukrovky. Jenže dnes není zle a všichni si tady žijeme jak pánbůh ve Frankrajchu a akorát skuhráme a nadáváme. Jinými slovy není potřeba, abychom drželi basu.

Pane doktore, prokazatelně přece žijeme v době největšího blahobytu. Také vám přijde, že nejsme spokojení?

Urputně opakuji takovou indickou bajku. Rádža vyjel na cestu se svojí družinou a cestou narazili na žebráka. Ze žebráka se postupně vyklubal jeho tatínek, který mu předal vládu a odešel, jak je to v některých indických krajích zvykem, hledat smysl života do bezdomoví. Když rádža viděl tatínka, tak mu řekl, že mu může dát všechno, co jen chce. Tatínek odpověděl, že chce jen to, co se vejde do jeho žebrácké misky. Rádža tedy obrátil kapsy a najednou všechno zmizelo. Ihned donutil doprovod, aby všichni vysypali kapsy. I tentokrát všechno zmizelo. Tak rádža nechal poslat z paláce čtyřicet koní naložených zlatem. Co myslíte? Taky všechno zmizelo. Rádža se ptá, co je to za strašnou misku a tatínek říká, synu, dobře ses optal. To je miska přání a ta nebude nikdy plná. A čím víc toho budeš chtít, tím méně toho budeš mít. Takže my nejsme nespokojení s tím, co máme, ale jsme nespokojení s tím, co nemáme. Já chci, já chci, já chci. To vůbec není o potřebách, ale o přáních. Potřeby jsou to, co organismus musí mít, jinak chátrá. Chápu, že ten kdo bydlí na samotě, tak si pořídí dopravní prostředek. Ale proč Mercedes? Dokud nemám Mercedes, jsem frustrován a frustrován.

Rozumím, trápíme se tím, co nemáme.

Protože snášet chudobu není takový problém jako snášet to, že jiný má víc, než máte vy. Tato doba přeje rozpínání ega. Když jsem před patnácti lety něco napsal, tak jsem to poslal do redakce, odkud mi napsali, že líbezný se píše s měkkým. Dneska to pověsíte na Facebook a nikdo to nekoriguje. A nejde vůbec o gramatiku. Do toho obrovského prostoru letí kdeco. Určitě jste si všiml, že dnes už téměř neexistuje kachna. Lže se programově a ti dotyční vědí, že jim to projde.

Strach a vztek jsou naše vůbec nejstarší emoce. Přinesli je dinosauři a od té doby nám dvě stě padesát milionů let zůstává pořád stejná amygdala. Amygdala má rozlišovací schopnost, říkáme tomu orientační reflex nebo orientační reakce. To je moment, kdy zbystříte ještě dřív, než naskočí stresová poplachová reakce. Děje se to vždycky, když překročíte do té doby neznámé hranice. Nepřekvapí vás, že pod okny prská výfuk auta, ale velice dobře rozlišíte ránu z flinty. I když decibelově to bude ekvivalent, je to jiná rána a vy začnete větřit. Jak říká Saturnin, největší dobrodružství je být probuzený ostravským arcibiskupem, protože ten vůbec neexistuje. Jestliže mají být média prodána, musí nadzvednout zájem. Pokud jako majitel nebo editor zjistíte, že jedna vražda už je málo, tak potřebujete zprávu s deseti vraždami. Jenže jakmile si amygdala zvykne na deset vražd, musí se stát letecká katastrofa, při které zemře třicet lidí. Strach je v nás těch dvě stě padesát milionů let usazený. Nebezpečné je, že se se strachem dobře manipuluje.

Pozitivní zprávy s námi nic nedělají?

Když si přečtete zprávu o poctivém nálezci, který vrátil deset tisíc, zvedne vás to ze židle? Podle mě to s vámi nehne. Čím víc máme pohody, tím víc mozek trénuje na nepohodu. Tím snáz je možné ho vybuzerovat neexistujícím nebezpečím. Když budete v naprosté pohodě, tak se za chvilku začnete nudit a půjdete například do bijáku na horor. Takový klid jako nyní tady sedmdesát let nebyl. A víte, co se stalo? Lidi začali skákat z mostu na gumovém laně.

Když se nic neděje, tak se začneme nudit.

To je fyziologie. Nezapomeňte, že jsme vymyšlení do přírody, nejsme vymyšlení do tohoto prostředí. Nepřátele jsme měli v přírodě nebo v sousedství, těm jsme museli čelit. Potom máme ještě jednoho nepřítele v sobě, kterému taky musíme čelit. Čili když budete žít v pralese a budete ohrožovaný divokou zvěří a nepřízní počasí, budete mít tolik podnětů, že vás nenapadne skákat z mostu. Když se budete doma válet na kanapi, tak nebudete mít žádné podněty a mozek si začne říkat o to, aby něco dostal. Na tom se shodne každá psychologická škola, že úplně základní je potřeba podnětů. Když vyřadíte podněty, tak začnete blbnout. Pokud žádné nebezpečí nehrozí, mozek trénuje na to, co kdyby něco přišlo.

Pane doktore, co jste se dozvěděl o životě?

O jakém? Je hodně životů.

Vy víte, jak to myslím. Jak žít, ale dobře žít.

Vyjít sám se sebou je jednoduché, stačí, když na sebe budete slušný. Jenže my jsme sami na sebe větší hajzli, než si myslíme. To, že si koupíte dvacet kremrolí a tři dorty ještě neznamená, že se o sebe staráte. Chováme se někdy opravdu zvláštně a já tomu vlastně nerozumím. Místo abych si šel popovídat o svých problémech, jdu na drahou večeři. V psychosociální rovině je to podobné.

Jak to myslíte?

Když jsem začal chodit do po válce do školy, měli jsme ve třídě jednu holčičku, která byla z rozvedeného manželství. Potom jsme tam měli několik samoživitelek, protože to byla francouzská škola a hodně lidí zařvalo v koncentráku. Když jela moje dcera, dneska už před čtyřicíti lety, na zájezd do hor s dětma, tak když se vrátila, říkala, že byly v autobuse jen dvě holčičky, které měly jednoho tatínka a jednu maminku. Za padesát let se zhroutila rodinná struktura jako nosný společenský systém. Sociální psychologové v osmdesátých letech říkali, to není krize rodiny, že je to vývojová fáze. Dnes už v polovině případů dětí rodina jako celek nefunguje. Čili děti vyrůstají v úplně jiných podmínkách, v jiných podmínkách bezpečí nebo nebezpečí, v jiných podmínkách životního cíle.

Platí to samé pro navazování a udržení hlubokých přátelských vztahů?

Pochopitelně. Vaše generace má jeden blud. Myslíte si, že když pošlete tisíc zpráv, že máte tisíc přátel a že je to nějaká komunikace. Je, ale je blbá. Nikdy to nenahradí to, když si s někým sednete, necháte se zatížit jeho problémy nebo dotyčného zatížíte svými starostmi. Tady není prostor pro smajlíky. Osobní komunikace se skládá ze třiceti procent ze slovní komunikace a ze sedmdesáti procent z nonverbální. Tu atmosféru přes telefon nezískáte. Nyní píšu knihu o psychosomatice a mám tam kapitolu, kterou jsem nazval Doteky. Dnes víme, jak jsou doteky mocné. Ta blízkost je nenahraditelná. Tohle všechno naše společenství postrádá. Navíc postrádá zpětnou vazbu. Na Facebook si můžete dát cokoliv a do nekonečna se zhlížet v tom křivém zrcadle. Pak se zastavíte a zjistíte, že venku je to úplně o něčem jiném. Proto zase raději zalezete a budete se narcisticky kochat svými představami, jak vypadáte.

Bude deprese jednou z nejvážnějších nemocí 21. století?

To je složitější téma, protože depresí máte několik. Ale deprese toho typu, o které se často mluví v médiích, může být jak biologická, tak psychologická. Už plných osm nebo devět let umíme sekvenovat střevní mikrobiom, který mimo to, že zpracovává potravu, je přes nervus vagus spojený s mozkem a vyrábí sedmdesát až devadesát procent mozkové chemie. Zjednodušeně řečeno, jde o objev nového orgánu! Toto prostředí jsme si za posledních padesát let zničili antibiotiky, hygienou a změnou stravovacích zvyklostí. Zatím nevíme, jaký to má vliv. Co je příčina a co následek. To je důvod, proč můžeme mít biologické deprese. Neznámý francouzský filozof řekl, že pro spokojený život je pohodové trávení důležitější než geniální mozek.

Za druhé je tu psychologická, psycho sociální devastace, která vychází z narušení mezilidských kontaktů. Takovému prostředí vůbec nejsme přizpůsobení. Když v Argentině drancovali prales, narazili na domorodé obyvatele. Vláda drancování zarazila a poslala tam vědce. Když si to představíte, tak do určité hranice zatáhli elektřinu a od určité hranice je pralesní tma. Co myslíte, že se stalo? V pralese spí o tři čtvrtě hodiny déle než tam, kde mají elektřinu.

Jinými slovy přijímáme věci, u kterých dopředu ani trochu nedokážeme předpokládat, jak na nás ovlivní.

Ano. Nikoho nenapadlo se věnovat tomu, co světelný smog dělá s našimi rytmy. A co potom umělé elektromagnetické vlnění, které tady skrze mě a skrze vás dvacet let prochází? Nemáme vercajk na to, abychom zjistili, co to s námi dělá. Moje máma tvrdila, že když zazvonil mobil, cítila to na srdeční frekvenci. Chodící proutkař najde vodu, vy nenajdete nic. Ale když na vás sáhne, proutek se zakroutí v ruce. Jsou citliví lidé, kteří vnímají i změnu počasí. Tohle jsou přesně principy, které když se vědě nehodí do krámu, tak je prostě nebere. A pak vám ještě udělí bludné balvany. (Bludný balvan je cena resp. anticena Českého klubu skeptiků Sisyfos, který ji uděluje za pseudovědeckou činnost. pozn. red.) Říkat o něčem, že to neexistuje, protože to nevidím, je strašně jednoduché. Znáte ten indický příběh, kdy tři slepí zkoumají slona? Jeden mu šahá na čumák a říká, že je to měkké. Druhý mu šahá na kly a říká, že ne, že je to tvrdé a ostré. A ten, co šáhne na nohu, říká zase něco jiného. Takhle při vší úctě vypadá dnes věda.

Nedokáže obsáhnout celou podstatu člověka.

Pokud se shodneme na tom, že nám bio-psycho-socio-spirituální přístup ke člověku vyhovuje, neznám jedinou vědu nebo vědce, který by to uměl pojmout vcelku. I když vám konvenuje sociální teorie vašeho oblíbeného vědce, na tisíc procent zapomene, že jsme také zvíře. A ten co bude vyprávět, že jsme zvíře, zapomene na to, že máme i duchovní rozměr. To vše je hluboce zakotveno v nás. Dokud ještě člověk žil v každodenním přirozeném světě, stál na zemi, hrabal se občas v hlíně, měl sousedy, měl děti, rodinu, a skutečně v potu tváře chléb svůj dobýval, měl o sobě zároveň drobátko jiné představy, než máme nyní my.

Kam až jsme se dostali?

Do situace, které nerozumíme. Napadá mě taková hrozná otázka. Někde jsem četl, že kočka se nechová jako pes, protože není ještě zdaleka tak domestikovaná. Já se ptám, jak dlouho je domestikovaný člověk? Před pár tisíci lety jsme běhali po savaně a neměli domeček. Takže kde je ta naše pravá podstata? Pokud víme, že naše sociální centrum v hlavě dokáže pojmout necelých sto lidí, což je přirozená velikost tlupy, tak tam někde jsme zakotveni biologicky. Skrze nejrůznější rituály a nevímco všechno jsme dosáhli na to, že máme tlupu, která čítá dejme tomu deset milionů a je zatraceně ohraničená. Dnes už i Poláci nebo Slováci nám jsou cizí.

Pane doktore, zajímá mě ještě poslední věc. Kdo se stará o duši dnešního člověka?

Znáte básníka Jiřího Žáčka? Andělíčku můj strážníčku z nebeského vnitra, opatruj mi mou dušičku z večera i z jitra. Jak vidíte, tak nebeské vnitro se o ni má starat. Ve skutečnosti se nestará nikdo, protože psychiatrie je ve vleku farmaceutických firem. To není starost o duši, to je neurochemie – redukující model, který duši nemůže nikdy postihnout.

Vnímáte to jako problém?

Vím, že jsem s tím už nudný, ale všichni máme biologické, psychologické, sociální a spirituální potřeby. V tomto hlasitě deklarovaném ateistickém společenství, snad nejateističtější zemi na světě, máme současně pro své spirituální potřeby největší spotřebu špiritusu v celé Evropě. To je zajímavé, ne? Přesah hledáme v alkoholu nebo v marihuaně. Takže my lidé máme přirozeně takové potřeby, jen je špatně sytíme. A v našem případě to navíc elita ještě požehná. Jak říkal Heidegger, už jen nějaký Bůh to může zachránit.

Proč je to tak složité ptát se v první řadě sám po sobě?

Vy moc dobře víte, že tam nepotkáte jen líbezné vlastnosti. Mark Twain říkal, že máme rádi lidi, kteří nám od plic řeknou, co si o nás myslí. Za předpokladu, že si myslí totéž co my. Víme o sobě prd a šťourat se v sobě je vždycky riziko, že tam najdu nějakou potvoru. Proto se mi to nechce.

Navíc na to „prostě nemám čas”.

Pokud budete dřít od nevidím do nevidím, tak vám bude nějakou dobu trvat, než se zastavíte a začnete se ptát, bilancovat. Pokud máte na přemýšlení víc času, tak vás nutně musí napadnout dříve, že tady jsme. Myslím, že všechno se stejně skrývá nebo dá posunout do toho, že život má smysl sám o sobě a my o tom smyslu vlastně nemáme moc ánunk, protože kam to všechno směřuje, ví Bůh.

Závidíte mi, že jsem mladý?

Jak říká Šrámek, mládí na každém trnu kus srdce nechá. Pokud budete mít opravdu rád život, tak ho musíte mít rád teď a tady. Já se těším na to, až budu starý, to už snad dostanu rozum. Každý věk má své. V mládí je člověk pitomej a neumí si vybrat. Poslouchejte malé děti, které čekají na to, až budou velké, a neuvědomí si, že teď vlastně žijí. Já už vím, že teď si žiju.

Zdroj: MUDr Radkin Honzák, FinMag.

 #Radkin Honzák, České momenty, Paměť, Citový mozek, Civilizace, Co je psáno, Credo Experto, Deprese, Diskuze a debaty, Expert v terénu,

Oblíbené příspěvky

Štítky a MENU je tu všechno o nemocech i lidech....

#školní zdravotní služba #dispensární péče #prevence #pediatrie 7 000 000 ACTA Admin Afektivní neurověda Afty Akáty bílé Alergie Alicia Keys Alternativní medicina Alzheimerova choroba Americké zdravotnictví Amerika Anatomie Antidepresiva Antioxydanty Aristoteles Asertivita Ateroskleróza Basshunter Beletrie Benedikt XVI. Bible Biochemie Bioklimatologie Blogeři sobě Blogy Bohemian melody and songs Bolest Bolest u člověka Bolesti nohou BonaFides Bršlice kozí noha Aegopodium podagraria L. Bug Opera Bulvár Buněčné receptory Bylinky Bylinky a spánek Cestovní medicina Cicero Cippolovy zákony stupidity Citový mozek Civilizace Civilizační nemoci Co je psáno Credo Experto Čaj České momenty Dehydratace Demence Demokracie Dengue Deprese Deprivanti a deprivantství Dětská obezita Dětské lékařství dezinformace Diabetes mellitus Diagnostika manipulace Diagnostika v oční medicině Diferenciální diagnostika Diskuze a debaty Dítě Divizna velkokvětá Dlouhá cesta Dna Dobrý voják Dobrý vtip! Domácí lékárna Dr WEB Editace a styl psaní příspěvků EKG Elektřina Elizabeth Blackwell Emergency emoce Energie a my Epidemiologie Erotika na internetu Erythema migrans Etnika Evropa Expert v terénu Externí disk Facebook Febrilní křeče Filmy Florence and the Machine Fotografie František Ringo Čech Freud Frustrace Fysiologie Fytoterapie G+ G+ notifikace v Opeře Gastroenterologie Gaudeamus igitur GDX Access Geek Geny a informace Glaukom Google Google AdSense Google Analytics Google Scholar Google+ Hemagel Hepatologie Historie Horečka Hudba Humor Humor v medicíně Hunting Hyperkinetická porucha Hyperplasie prostaty Hyperpyrexie Hypertensní choroba Hypertenze Hypnotika Chirurgie Cholera Cholesterol Chronický únavový syndrom Chřipka Idiopathické Imunita In Vino Veritas Infekční koutky Infekční nemoci Instinkty Inteligence Interna a kardiologie Internet Ischemická choroba jak na to Jídlo a zdraví Kalium Kamenný most Kardiovaskulární zdraví Karel Kryl Karel Schwarzenberg Karikatura Kašel Kemel Klávesové zkratky Klysma neboli klystýr Kodex internetového diskutéra Koledy Kolokvium Komentáře Konopí Kopírování Krásné ženy Kráťa Kruh Užitečné příspěvky Laboratorní diagnostika Lásky čas Léčivé rostliny Ledviny Legrace Lékař Léky nové generace Lež Life at Google Literatura Lymeská Borelióza Lymeská Borrelióza M.Parkinsoni Maminka Manicko depresivní syndrom Marek Slabý Matka Med smrkový Medicina Meduňka Melatonin Metabolický syndrom Meteorosenzitivita MEXICO MIKROBIOLOGIE Mikrobiom Mikroorganismy Milenci Minerály Mobilní internet moderní medicina MOTOROLA Droid RAZR Moudrost Mozek Mozek a drogy MUDr. Jan Hnízdil MUDr. Plzák Můj pohled na svět Munchhausenův syndrom Murphyho zákony Muži a ženy Myslivost Myšlenka dne Narcistická porucha osobnosti Názory Nefrologie Nefunkční bezpečnostní hláška Nemoc z líbání Nemoci dospívání Nemoci prostaty Nemoci štítné žlázy Nemocný vypráví Neuroanatomie a neurofysiologie bolesti Neurologie Nikon Nobelovy ceny Novinky Novinky a zajímavosti O dětství O chřipce obecně O jmelí O lásce O stárnutí a stáří O závisti Objevy Očkování Oční (ophthalmologie) Oldřich Vinař Optika ORL Osobnost lékaře Osobnostní patologie Ostatní Ostropestřec mariánský Ovoce Paliativní medicina Paměť Patologie Pepa Řepa Pesticidy Pirátství Pivo Placebo efekt Plynové jezírko s oxygenoterapií Počítače a diagnostika Policie Porodnictví a gynekologie Porucha metabolismu Poruchy vědomí Pozitivní myšlení Poznámky Poznáte je? Pravda Preexisting condition Premenstruační syndrom Prevence Prevence a zdraví Proces wuauclt.exe Prof. Koukolík prof. Matějček prof. MUDr František Koukolík Prof. MUDr. Pavel Pafko prohlížeč Opera Propedeutika Prostata Přátelství Přetížení organizmu Příroda Příroda a zdraví Psychiatrická onemocnění Psychiatrie a psychologie Psychoaktivní látky psychoanalýza Psychologie Psychopatie Psychosomatická medicina pudy Půst Racionální výživa Radkin Honzák Rady a tipy Rakovina prostaty (caP) Rath a sedmimilionová krabice Renata Rickrolling Rodina Rozšíření Opery Rychlá pomoc Řešení problémů Sametová revoluce Sanitka Sanitka Mercedes veteran Screenshot Serenoa repens Sex Sex a zdraví Schemer Skupinová hloupost Smazání Facebooku Sociální patologie Sociální sítě Sokrates Soubory .OGG Soukromí Spánek a jeho poruchy Spánek a léky Speciální pedagogika Sport Sportovní lékařství Stahování Stáří Statečnost Steatóza jater Stomatologie strach Street View stres Sůl v potravě člověka Svoboda Svobodný internet Šampaňské Škola Školní zdravotní služba Švejk Technické spekulace Teotihuacan The New York Times Tipy Tipy a návody Tonometry TOPLekar.cz Toxiny Transplantace Tráva Trojský kůň Trpajzlíci Třezalka Twitter Twitter Frenzy U bankomatu Unwand Urologie USA Úvod úzkost Václav Havel Vánoce VENEZUELA Verše Veřejné mínění Veverka Videa Vilcacora Virosa Virtuální prohlídka měst Vitaminy Vlídné slovo Voda Vtipné a pozitivní Vtipné okamžiky Vtipy Vyhledávač Výchova WD My Passport YES WE CAN YouTube Zácpa Obstipatio Zahrady Zajímavosti Zákon Závislost Závislosti Zdraví Zdravotní pojištění Ze života lékařů Ze života sestřiček Zrychlení počítače? Židovské Žít je tak krásné Život s holou prdelí Život v přírodě Životospráva a dlouhý život

Vybraný příspěvek

Lékaři a tým záchrany ve službě se nerad fotografuje...pečuje právě o nemocného zcela soustředěný. Modrý kód to nebude!

ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA při akci ve službě #Vlídné slovo, Lékař, Ze života lékařů, Ze života sestřiček, Zdraví

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...