 |
| Pharmacy lékárna a naše putování |
Životní události
Zejména stresující životní události hrají roli při vzniku depresivní epizody. Různé druhy těchto událostí pak mají různou sílu. Události, které způsobují ztrátu sociálních vazeb, jsou při spouštění deprese
obzvláště silné.
Události, které narušují cirkadiánní rytmy, mohou také hrát podstatnou roli. Stejně
tak události, ve kterých se jedná o dosahování individuálních cílů. Významné mohou být rovněž události, které se objeví v oblastech pro každého jedince specifických a osloví specifickou zranitelnost
jednotlivce (Abramson et al., 2001; Monroe & Simons, 1991).
Životní události v interakci s kognitivní vulnerabilitou
mohou predikovat začátek depresivního onemocnění, avšak přesný způsob, jak tyto dva faktory spolupůsobí, je doposud neznámý. Může to být tak, že pouze u vysoce rizikových jedinců (s vysokou kognitivní vulnerabilitou), kteří jsou vystaveni vysoce stresujícím životním událostem, se rozvine deprese (tzv. sinergistický model). Další vysvětlení je takové, že vysoké dávky stresu mohou předpovídat depresi u jedinců i s nižší kognitivní vulnerabilitou a nižší dávky stresu pak mohou způsobit depresi u vysoce vulnerabilních jedinců (tzv.titrační model) (Monroe & Simons, 1991). Může to být ještě jinak, kdy vysoce rizikoví jedinci směřujísvoji životní dráhu tak, že se vystavují životním událostem s vyšší úrovní stresu (tzv. model tvorby stresu) (Hammen, 1991).
Obecně se má za to, že depresi mohou způsobit životní události jako matrimoniální krize nebo ztráta zaměstnání. Takovéto životní události mohu být sice jedincem interpretovány tak, že hrají kauzální roli při rozvoji jeho potíží, ale vyjadřují spíše konsekvence než příčinu. K rozvoji deprese mohou rovněž přispět různé změny zdravotní kondice.
Stres
Stres se obvykle definuje jako ,,reakce organismu na zátěžový podnět z prostředí" (Hartl & Hartlová,
2000). Nověji podle Shutherlanda také jako ,,reakce na nerovnováhu mezi vnímaným požadavkem a vnímanou schopností tomuto požadavku vyhovět" (cit. dle Baštecká & Goldmann, 2001, str. 239).
Stres se projevuje na úrovni chování a na úrovni biologických reakcí organismu. Umožňuje rychlý výdej tělesné energie při boji nebo útěku.
Stresová reakce má za cíl udržet homeostázu (stabilitu vnitřního prostředí) a zabránit poškození.
Skládá se z :
1. poplachové reakce,
2. fáze odolnosti (rezistence) proti stresu organismus se vyrovnává se stresem dostupnými pro-
středky,
3. fáze vyčerpání zátěž přetrvává a organismus není schopen účinně reagovat (tzv. chronický
stres).
Pokud nastane narušení ve funkci mediátorů, může dojít k vybočení z nastaveného provozního rozmezí a rozvíjí se tzv. alostatická zátěž. Vzniká, pokud působení alostatických mediátorů přetrvává i po odeznění stresové situace nebo naopak, pokud tyto mediátory nejsou adekvátně aktivovány v době potřeby. Odpověď na zátěž je tak nadužívána nebo neefektivně řízena. Pokud alostatická zátěž vede k poškození tkáně a orgánů, mluvíme o alostatickém přetížení.
Alostatická zátěž může být způsobena právě chronickým stresem a může následně vést ke vzniku nemoci (Baštecká & Goldmann, 2001).
Každodenní stresory, které se vztahují k prostředí jedince spolu s životními událostmi a traumaty,
vytvářejí behaviorální a fyziologickou odpověď organismu. Ta podporuje alostatickou zátěž. Individuální rozdíly v odpovědi na stresory jsou vázané na genetické faktory, ranou životní zkušenost a na proces učení se
Stresující životní události ovlivňují funkce celého lidského organismu.
Zasažen bývá kardiovaskulární, metabolický a imunitní systém, stejně tak jako struktury a funkce mozku.Každodenní stresory, které se vztahují k prostředí jedince spolu s životními událostmi a traumaty,
vytvářejí behaviorální a fyziologickou odpověď organismu. Ta podporuje alostatickou zátěž. Individuální rozdíly v odpovědi na stresory jsou vázané na genetické faktory, ranou životní zkušenost a na proces učení se
Deprese je často popisována jako onemocnění vztahující se ke stresu. Existuje množství důkazů o tom, že se epizody deprese často objevují v kontextu nějakého stresu. Všeobecně se uznává, že pravděpodobnost depresivní epizody je pětkrát až šestkrát vyšší během šesti měsíců následujících po stresujících životních událostech.
V situacích zátěže jsou lidé vnímaví vůči úzkostem a obavám, což může vést k nadměrné reaktivitě mediátorů alostázy. Při propuknutí deprese pak alostatická zátěž ještě narůstá nejen vlivem zvýšené vnímavosti vůči stresorům, ale také sekundárně ve spojitosti s např. porušeným spánkovým cyklem nebo sníženým příjmem kalorií (McEwen, 2004).
Stres má dva typy efektů: prvním je přínosná stimulace schopnosti učit se, druhým negativním je změna mozkových oblastí a omezení kapacity zvládat změny.
Právě toto může být faktorem vulnerability pro depresi (Olié et al., 2004).
Vliv stresu na rozvoj poruch nálady je hodně sledován u tzv. zvířecích modelů deprese. Dříve to byly zejména tzv. separační experimenty, nyní se hojně pracuje s konceptem neučené bezmocnosti a s vystavováním pokusných zvířat mírným chronickým stresorům. Zkouší se také, jaký vliv bude mít manipulování se sociálními vztahy. Vychází se z toho, že bio-behaviorální odpovědi pozorované u zvířat jsou podobné příznakům pozorovaným u depresivních pacientů. Zvířecí modely potvrdily zásadní vliv zejména chronického stresu na rozvoj deprese (Fuchs, 2004).
Stres a stresující životní události jsou tedy důležitými faktory, podílejícími se na rozvoji deprese. Je však nutné vyzdvihnout, že samy o sobě nejsou schopny depresi způsobit (Nestler et al., 2002).
Existují individuální rozdíly v reakci na stresory. Předpokládá se, že jsou způsobeny genetickými faktory a ranou dětskou zkušeností, stejně tak jako učením se ze zkušeností v dospělém životě.
Stres je pouze jedním z faktorů, který se spolupodílí na rozvoji deprese. K dalším patří genetické
vlivy a neurobiologické vlivy (např. neuroplasticita).
Závěr: Člověče nezoufej...I život s holou prdelí, může býti veselý!
Poznámka: ano, vím...je to náročné ke čtení a terminologie je odborná, ovšem něco se můžete naučit, pokud si to prostudujete (cizí termíny nepřekládám).
............Chcete se přece dožít vysokého věku, nebo snad ne?
V situacích zátěže jsou lidé vnímaví vůči úzkostem a obavám, což může vést k nadměrné reaktivitě mediátorů alostázy. Při propuknutí deprese pak alostatická zátěž ještě narůstá nejen vlivem zvýšené vnímavosti vůči stresorům, ale také sekundárně ve spojitosti s např. porušeným spánkovým cyklem nebo sníženým příjmem kalorií (McEwen, 2004).
Stres má dva typy efektů: prvním je přínosná stimulace schopnosti učit se, druhým negativním je změna mozkových oblastí a omezení kapacity zvládat změny.
Právě toto může být faktorem vulnerability pro depresi (Olié et al., 2004).
Vliv stresu na rozvoj poruch nálady je hodně sledován u tzv. zvířecích modelů deprese. Dříve to byly zejména tzv. separační experimenty, nyní se hojně pracuje s konceptem neučené bezmocnosti a s vystavováním pokusných zvířat mírným chronickým stresorům. Zkouší se také, jaký vliv bude mít manipulování se sociálními vztahy. Vychází se z toho, že bio-behaviorální odpovědi pozorované u zvířat jsou podobné příznakům pozorovaným u depresivních pacientů. Zvířecí modely potvrdily zásadní vliv zejména chronického stresu na rozvoj deprese (Fuchs, 2004).
Stres a stresující životní události jsou tedy důležitými faktory, podílejícími se na rozvoji deprese. Je však nutné vyzdvihnout, že samy o sobě nejsou schopny depresi způsobit (Nestler et al., 2002).
Existují individuální rozdíly v reakci na stresory. Předpokládá se, že jsou způsobeny genetickými faktory a ranou dětskou zkušeností, stejně tak jako učením se ze zkušeností v dospělém životě.
Stres je pouze jedním z faktorů, který se spolupodílí na rozvoji deprese. K dalším patří genetické
vlivy a neurobiologické vlivy (např. neuroplasticita).
Závěr: Člověče nezoufej...I život s holou prdelí, může býti veselý!
Poznámka: ano, vím...je to náročné ke čtení a terminologie je odborná, ovšem něco se můžete naučit, pokud si to prostudujete (cizí termíny nepřekládám).
............Chcete se přece dožít vysokého věku, nebo snad ne?
