 |
| Židovský od Jirka F. |
Na ruských hranicích samozřejmě kontrola a najednou vytáhnou z batohu bustu Stalina. A co že jako to má znamenat. „Inu,“ dí Jefrem, „to abych nezapomněl na báťušku Stalina, to sluníčko naše“. Tož ho propustí se slzou v oku a s přáním šťastné cesty. A na izraelských hranicích némlich to samý, zase kontrola a zase busta ven.
A zase co jako to má znamenat. „Inu,“ dí Jefrem, „to abych nezapomněl na krvavého psa Stalina, to memento mori.“ Tož ho přivítají se slzou v oku a s přáním šťastného pobytu. Přijede pak Jefrem ke své rodině v novém bydlišti a vypráví, jak cesta a co na hranicích. A ptá se ho malý Mojše, co že ta busta vlastně je, jestli báťuška sluníčko, nebo ten pes krvavý. „Ani jedno,“ usměje se Jefrem, „ale pět kilo zlata.“
*
"Soudruhu Kohne!
Pročpak jste v dotazníku neuvedl, že máte v zahraničí bratra!?!"
"Ale, soudruhu vedoucí, můj bratr žije v Izraeli."
"Správně Kohn, tak proč jste to tam neuvedl!?!"
"Ale v zahraničí žiju přeci já! On je doma!!!"
