Ilustrační obrázek...také rodinný výlet (procházka s dětmi) |
Tohoto faktu jsem si vědom, a tak přestože často vstávám až na třetí pokus, neměnil bych. Nesnáším proto škarohlídy, hudraly, pindaly, frflaly, negativisty a pravověrné pesimisty, kteří si ze života vybírají jen to nejhorší a dobrovolně jsou nešťastní. Stresují sami sebe a často i své okolí.
Podobné týpky určitě znáte. Tráva je málo zelená. Pivo moc teplé, nebo příliš studené, nikdy ne akorát. Všichni kradou, jen oni ne. Počasí je buď špatné nebo ještě horší. Sousedé otravní. V televizi dávají prd staré Blažkové. Do práce, kterou si vybrali, chodí z musu, ne z radosti, a každému na potkání vypráví, jak vše stojí za starou belu. Za komunistů bylo líp, poněvadž všichni byli šťastní a nepředřeli se. Dokonce i Hitlera jsou ochotni oslavovat, protože nám postavil dálnici.
Odmítám se v tomhle pekelném vlaku vézt, a proto zde veřejně prohlašuji, že jsem šťastný. Přestože se mi huba plní umělými zuby, tělo občas odmítá poslouchat dobře míněné povely a při ranním pohledu do zrcadla přesně vím, co znamená kubismus. Vlasy se mi stěhují na nepřirozená místa a z těch vyhrazených mizí. Ani s erotikou už to není valné, ale pro podobné případy máme internet, no ne?
A tak si každý večer před usnutím říkám: Mám milující ženu. Psa, který vrtí ocasem, když mě spatří. Pojízdný a spolehlivý automobil. Pravidelnou stolici. Splachující záchod. Kocoura, jemuž jsem ukradený. Hospodu sto metrů od bydliště. Klidný hřbitov jen o pár metrů dál. A pár zajímavých přátel na Facebooku.
Potřebuji k pohodovému životu něco víc?
Zdroj: sociální sítě...
Poznámka: to pro život boduje...neanalyzovat - ale žít naplno. Muži mají období pozorování a bilancování...pokud na to mají čas a život se zpomalí...
Příběh jednoho dobrého muže pokračuje...