Prof. MUDr. František Koukolík DrSc
 |
| Aristotle by Raphael |
Pro většinu dospělých lidí znamená stárnutí a stáří starost.
A přechod do důchodu je pro většinu lidí propad životní úrovně, jestliže nejde jen o pokles.
A kromě toho prudce stoupá riziko onemocnění a úmrtí.
Jak pravil jistý lékař: „Dámy a pánové, zjistil jsem, co je nejnebezpečnější povolání. Nejnebezpečnější povolání je důchodce." Na mysli měl rubriku, která se musí vyplňovat na úmrtních listech.
Stárnutí a stáří je vítaný strašák pro politiky průmyslově rozvinutých zemí. Do lidí vtloukají dvě poučky.
Poučka první: Stárnoucí populace znamená obrovskou finanční, zdravotní a sociální zátěž. Poučka druhá: Mladí lidé budou muset živit rostoucí počet a podíl neschopných, žádostivých, nic netvořících a nic nedělajících starců. Obě poučky jsou polopravdy. Tím pádem jsou horší než lež.
Stárnutí je totiž trojí. Existuje takové to obyčejné stárnutí s lehkým opotřebováním a zapomínáním. Pak samozřejmě existuje stárnutí patologické doprovázené řadou nemocí včetně neurodegenerativních, například obávanou nemocí Alzheimerovou.
Ale pak existuje podstatný podíl lidí, kteří stárnou úspěšně. To jsou oni velmi čilí, staří pánové a dámy, s velikým zájmem o svět, o sebe, o dění, kteří jakoby vůbec nestárnou.
Recept na úspěšné stárnutí je dvojí.
Za něco odpovídají geny. Ale za většinu ona nudná životospráva. To znamená především trvalou rozumnou námahu tělesnou a duševní. Úspěšné stárnutí vůbec není mýtus. Dokázali to dánští vědci. Celé dlouhé roky a opakovaně vyšetřovali skupinu devadesát dva až stoletých lidí. A to ve čtyřech směrech. Zjišťovali, zda jsou soběstační, to jest, zda potřebují, nebo nepotřebují pečovatelku.
Zjišťovali, jak jim to myslí a také jejich tělesnou sílu. A zaměřili se i na to, na co se u nás, zejména u starých lidí, zapomíná, to jest na depresi -- chorobný smutek. A hle, zdravotní a sociální stav těchto velmi starých lidí se zhoršoval jen velmi, velmi pomalu. Takže žádnou zdravotní ani sociální zátěž aspoň v Dánsku nepředstavují. Mluvit proto o přestárlé a přežívající populaci, je nestoudnost.
Ale pozor, to, co jsem řekl, platí pro celý soubor. Mluvil jsem o velmi starých lidech, takže je jasné, že v průběhu dlouhodobého sledování mnozí z nich umřeli. To, co platí pro celý soubor, tedy nemusí nutně platit pro jedince. Na druhé straně budiž po právu řečeno, že neoliberální makroekonomové a jejich politici mají bytostnou radost z toho, když lidé, které systém jako takzvaně opotřebené vyvrhne, včas odejdou na věčnost. Odevzdají úspory, odevzdají byt, náklady -- nulové.
Což se ovšem neoliberálních makroekonomů a jejich politiků osobně, můžeme-li soudit podle životopisů, netýká. Bývají na tom excelentně i v době, kdy už vůbec nevědí, jak se jmenují.
Prameny a další informace
Obecné prameny cs.wikipedia.org en.wikipedia.org
Náročnější Christensen K. et al.: Exceptional longevity does not result in excessive level of disability. Proc Natl Acad Sci USA 2008;105:13724-13729
