 |
| Plíce a legionelový zápal plic RTG nález |
která je mj. původce velmi nebezpečné formy zápalu plic. Legionela byla objevená relativně nedávno, teprve v 70. letech 20. století a stalo se tomu v americké Filadelfii v jednom z hotelů na srazu starých legionářů. Na tomto setkání mnoho seniorů onemocnělo záhadným zápalem plic, který měl často těžký průběh, a několik desítek z nich na něj zemřelo. Jako původce této nově pojmenované „Legionářské nemoci“ byla objevena bakterie pojmenovaná Legionella pneumophila.
___________________________________________________________________________________
Legionela je podobně jako chlamydie nitrobuněčným parazitem - vniká do našich buněk a množí se v nich.
Příčiny: Legionela s oblibou vyhledává vlhkost a přímo miluje lehce zahřátou vodu (tak pod 40-45°C). V hotelech a dalších místech společného ubytování (včetně nemocnic) pak legionela přežívá ve vodovodním potrubí, může být ve sprchách apod. K nákaze pak dochází při vypití vody z kohoutku či při sprchování kontaminovanou vodou průnikem legionely z vody do nosohltanu a odtud do dýchacích cest.
K tomu přistupuje zpravidla vyšší věk nakažených spojený se sníženou imunitou. Legionáři ve Filadelfii kromě toho prý ve vyšší míře konzumovali whisky, což jejich imunitě také neprospělo. Vyšší riziko platí i pro pacienty v nemocnicích, kteří bývají oslabeni jinými onemocněními a jsou k nákaze legionelou náchylnější.
Projevy: Legionářská nemoc se projevuje zejména příznaky zápalu plic virového typu. To znamená suchý a dráždivý kašel, bolest na hrudi, spíše lehce zvýšená teplota, bolesti hlavy apod. U některých nemocných je stav těžší a může dojít i ke zvracení, zmatenosti a nechutenství. Jako komplikace nemoci může dojít k selhání orgánů – ledvin a jater. Tento stav již může být smrtelný.
Diagnostika: Zjistíme výše uvedené příznaky zápalu plic, kromě toho nalezneme zvýšenou sedimentaci a CRP v krvi. Rentgen plic nám ukáže ložiska zánětu, odlišit však legionelový zápal plic od ostatních je běžnými metodami skoro nemožné. Přesně lze legionelu stanovit sérologickými metodami z krve (v krvi nalezneme protilátky proti legionele) a zbytky legionel můžeme prokázat z moče. V případě, že stav pacienta je vážný, vyplatí se zkontrolovat jaterní testy a funkci ledvin (močovina a kreatinin) ze vzorku krve.
Prevence: Jedinou možnou cestou je snaha v nemocnicích (a teoreticky v místech hromadného ubytování vůbec) pravidelně odebírat vzorky z tamních vodních zdrojů a chladících systémů a kontrolovat přítomnost legionel. Při jejich přítomnosti pak již jistě existují postupy na likvidaci bakterií (o těch již nic konkrétního nevím). Otázkou je, do jaké míry k těmto kontrolám dochází.
Léčba: Základní léčbou jsou antibiotika – makrolidy a tetracykliny. Kromě toho je nutné léčit ostatní příznaky, při jakémkoliv těžším průběhu pacienta hospitalizovat na lůžku, doplňovat tekutiny, kontrolovat funkce jater a ledvin a tak podobně.
Poznámka: Močovina a kreatinin jsou látky, které se vylučují ledvinami. Při narušení funkce ledvin jejich koncentrace v krvi vzroste, protože se přestávají vylučovat.
Pozn: U mladých lidí legionela způsobuje onemocnění známé jako Pontiacká horečka. Nebývá nebezpečná a často se projevuje bolestmi svalů a horečkami. U této nemoci nenalézáme žádné známky napadení plic. Není potřeba ji ani léčit, do několika dnů sama ustoupí.
__________________________________________________________________________________
Pohled na hygienu prostředí:
Tato bakterie si v roce 1976 při první známé epidemii legionelly v jednom hotelu v USA vyžádala 30 mrtvých. V tisku se od té doby stále objevují podobné případy. V Německu se nyní vychází z počtu cca 30.000 onemocnění legionellou za rok – a to při míře úmrtnosti 10 až 15%, tedy cca 3.000 smrtelných případů za rok. Dobré podmínky pro své rozmnožení mají legionelly mezi 25 a 45°C.
bakterie z pitné vody jsou daleko častějšími původci infekcí, než se doposud předpokládalo.
Odborníci přitom za slabá místa považují především:
neodborné dimenzování potrubní sítě
hygienické nedostatky při instalaci resp. uvedení do provozu
Chyby při pozdějším provozu.
Při projektování a instalaci zařízení pitné vody je zvláště důležité: Volbou vhodného materiálu neposkytnout bakteriím živnou půdu
Předcházet stagnacím pomocí dimenzování trubek podle potřeby, stejně jako zohledněním reálných tlakových ztrát a chování uživatele
Správně izolovat, aby se kvalita pitné vody nemohla ovlivnit zchlazováním nebo zahříváním.
Mikroorganismy potřebují ke svému rozmnožení v pitné vodě určitou teplotu. Proto by teplota studené vody neměla překročit 25°C a teplota teplé vody by neměla klesnout pod 55°C.
